30. září 1870 – 17. dubna 1942
francouzský fyzik

Jean Baptiste Perrin se narodil ve francouzském Lille v rodině dělostřeleckého kapitána, který však brzy na následky válečného zranění zemřel. Jean studoval na místní škole, jako sirotek získal stipendium na střední školu v Lyonu a absolvoval Lycée Janson–de–Sailly v Paříži. Po absolvování povinné vojenské služby byl přijat do matematické třídy École normale supérieure. Po absolvování základního studia zde zůstal jako asistent ve fyzikální laboratoři u Julese Violleho. Doktorskou práci obhájil v roce 1897 na téma katodových paprsků a záření X. Ve stejném roce začal přednášet fyziku a chemii na Sorbonně. O toto místo se ucházel i Pierre Curie, ale Jeana Perrina podporoval Henri Poincaré. Od roku 1910 byl jmenován profesorem a na tomto místě zůstal až do německé okupace.


Jean Perrin.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Vlastní Perrinova práce se pohybuje na rozmezí fyziky a chemie. Nezávisle na Josephu Thomsonovi objevil záporný náboj katadových paprsků. Kromě toho se zabýval studiem elektrokinetických jevů, vodivostí plynů, fluorescencí, procesy radioaktivního rozpadu, zkonstruoval přístroj pro pozorování elektroosmózy. Kolem roku 1908 odhadoval velikost Avogadrovy konstanty měřením neuspořádané klikaté trajektorie částice při Brownově pohybu. Ten již sice teoreticky v roce 1905 vysvětlili Albert Einstein a Marian Smoluchovski, ale Perrin uvažoval síly, kterými molekuly vody působí na Brownovu částici, a také vnitřní tření, kterým voda pohybující se částice kulového tvaru brzdí. Navíc Perrin použil k určení Avogadrovy konstanty i sedimentační metodu. Při studiu používal částečky siamské pryskyřice zvané gumiguta, které se vzdášely ve vodní suspenzi tak, že jejich koncentrace klesala s výškou. Výškové rozdělení mikroskopických částic gumiguty pozoroval mikroskopem, kterým vždy zaostřil na určitou vzdálenost a tyto částice přímo počítal. Svými experimenty přesvědčivě potvrdil Einsteinovu a Smoluchowského molekulárně statistickou teorii látky a zároveň našel nový způsob určení Avogadrovy konstanty.

V roce 1926 byla Perrinovi udělena Nobelova cena za fyziku za objevy v molekulární kinetice, zejména za práci o nespojité struktuře látky a zvláště za objev sedimentační rovnovány. V roce 1940 emigroval do USA, kde byl jmenován ředitelem francouzské části newyorské univerzity.

Jean Perrin vybudoval astrofyzikální institut v Paříži a observatoř v Provence, založil Muzeum vědy v Paříži a Centre National de la Recherche Scientifique, koordinující základní a aplikovaný výzkum ve Francii a umožňující mimouniverzitní vědeckou kariéru nadaným studentům.

Zemřel v roce 1942 v New Yorku. V roce 1948 byly jeho ostatky převezeny bitevní lodí francouzského námořnictva zpět do vlasti a uloženy v pařížském Pantheonu. Také jeho syn Francis byl fyzikem, spolupracovníkem Frederica Joliot–Curie.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] TESAŘÍK, B. Jean Perrin: kandidát na Nobelovu cenu z fyziky i chemie. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2012, roč. 21, č. 8, s. 509–510. ISSN 1210–1761.

[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.