21. října 1833 až 10. prosince 1896
švédský chemik, podnikatel a vynálezce

Alfred Bernhard Nobel se narodil ve švédském Stockholmu v zámožné rodině podnikatele Emanuela Nobela. V roce Alfredova narození jeho otec zbankrotoval a svůj podnikatelský zájem přesunul ke střelnému prachu. Při nešťastném výbuchu pobořil několik budov a v roce 1842 byl nucen uprchnout se svojí rodinou do Petrohradu, kde založil zbrojovku. Alfred už od narození studoval převážně u soukromých učitelů, protože ho pro tělesnou slabost nevzali do školy. Miloval literaturu a přírodní vědy, uměl anglicky, německy, francouzsky, švédsky a rusky. Cestoval do Paříže, kde pracoval v laboratoři známého chemika, profesora T. J. Pelouzea. Tam potkal mladého italského chemika Ascania Sorbera, který tři roky předtím vynalezl vysoce výbušnou kapalinu – nitroglycerin. Studia dokončil v USA.


Alfred Nobel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Gösta Florman. Public domain.

Později se rodina do Švédska vrátila a Alfredův otec založil v Hlenborgu nedaleko Stockholmu továrnu na výrobu nitroglycerinu. Po návratu ze studijních cest začal Alfred Nobel pracovat v otcově továrně, zajímal se o nitroglycerin a hledal způsob, jak umožnit jeho využití v praxi. Vymyslel třaskavý olej, směs nitroglycerinu, jehož chování bylo nevyzpytatelné a bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějakému neštěstí. Stalo se tak 3. září 1864. Během výbuchu byla celá továrna rozmetána na kousky, zahynulo pět lidí, mnozí byli zraněni. Mezi obětmi byl i nejmladší Alfredův bratr Emil Oscar, služebná, pomocník a hlavní chemik, otce ranila mrtvice. Během krátké doby následovalo několik dalších katastrof – výbuch parníku European, několik zničených továren, řada mrtvých. Úřady zakázaly výrobu nitroglycerinu a třaskavého oleje jako neobyčejně nebezpečnou. Všechny pokusy s nitroglycerinem na území města Stockholmu byly zakázány a Alfred Nobel musel své experimenty přesunout na loď kotvící na jezeře Mälaren. Alfreda to neodradilo a v roce 1864 mu bylo umožněno začít vyrábět nitroglycerin ve velkém. Nedokázal pokrýt ani pětinu světové poptávky, stavěl továrny po celém světě až do chvíle, kdy došlo k několika dalším ničivým explozím. Experimentoval s mnoha různými přísadami, aby učinil manipulaci s nitroglycerinem bezpečnější. Při sepisování předběžné žádosti o patent vymyslel i její jméno. Použil řecké slovo označující násilí – dynamis, ze kterého stvořil nové slovo dynamit.

V létě, v době okurkové novinářské sezóny, si jeden novinář vymyslel historku o vzniku dynamitu: “Jednoho dne se panu Nobelovi při experimentech s nitroglycerinen náhodou rozleptala nádoba, ze které začal vytékat nitroglycerin na podlahu. Když si toho pan Nobel všiml, čekal, kdy dojde k výbuchu. Nestalo se tak, po podlaze mohl klidně chodit. Nádoba s nitroglycerinem byla umístěna na zvláštní hlince, která proměnil kapalinu ve tvarovatelnou hmotu, ze které bylo možné vytvořit tyče, velikostí a tvarem způsobilé k vložení do navrtaných děr.“ Ve skutečnosti Alfred Nobel uvažoval o několika porézních materiálech, které by mohl použít – dřevěné uhlí, křemelína, papírová drť apod. Nový materiál v roce 1867 patentoval. Nešlo tedy o náhodný objev, ale o důslednou vědeckou práci.

Aby mohl přivést kusy dynamitu k detonaci, musel vymyslet rozbušku, která mohla být odpálena pomocí zapálné šňůry. Tyto vynálezy byly uskutečněny v době, kdy se začala používat sbíječka a diamantový hrot. To obrovsky snížilo náklady na trhání skal, vrtání tunelů, hloubení kanálů a další odvětví stavebních prací. Obchod s dynamitem a rozbuškami rapidně rostl a Nobel se ukázal být také dobrým podnikatelem a obchodníkem. V roce 1865 vyvážela jeho továrna v Krümmelu u Hamburgu v Německu nitroglycerinové trhaviny do dalších zemí v Evropě, Americe a Austrálii. Během dalších let založil Alfred Nobel továrny a laboratoře na devadesáti různých místech ve více než 20 zemích světa. Když zrovna necestoval nebo nebyl zaměstnán obchodem, intenzivně pracoval v různých laboratořích. Soustředil se na rozvoj technologie výbušnin, ale také na ostatní technické a chemické vynálezy, např. syntetická pryž a kůže, umělé hedvábí, umělé drahokamy, plynoměr apod. V roce 1896, kdy zemřel, vlastnil 355 patentů.

Pro svůj profesně bohatý život si nestihl založit rodinu. Ve 43 letech se cítil už tak unavený, že si podal inzerát tohoto znění: “Bohatý, vysoce vzdělaný starší pán hledá paní zralého věku znalou jazyků jako sekretářku a hospodyni.“ Přihlásila se i hraběnka Berta Kinská. Mladá, krásná žena, která uměla čtyři jazyky a psát na stroji. Pocházela ze zchudlé aristokratické rodiny. V předchozím zaměstnání, kde působila jako vychovatelka ve vídeňské rodině von Suttnerových, měla na starosti i syna. Když rodina zjistila, že se milují, musela odejít. Po krátkém pobytu v Paříži u Alfreda Nobela, který se do této okouzlující ženy ihned zamiloval, dostala dopis a k mladému pánu von Suttnerovi se vrátila a provdala se za něj. S Alfredem Nobelem si do smrti dopisovala a občas se i setkávala.

I když Nobel zamýšlel svůj vynález použít jen pro mírové účely jako bezpečnou důlní třaskavinu, okamžitě se ho chopil válečný průmysl a byl použit v granátech, minách, torpédech a dalších smrtících zbraních. Zřejmě se snažil tyto hrůzy napravit svou závětí, na jejímž základě byl zřízen fond a jsou každoročně udělovány Nobelovy ceny za fyziku, chemii, lékařství, literaturu a mírové snahy. Alfred Nobel zemřel v laboratoři ve svém paláci Mio Nido v italském San Remu. Našli ho tam až dlouho po smrti, chladného, s tváří sešklebenou bolestí na podlaze laboratoře, pod zkumavkami s novou zlou trhavinou, na níž pracoval do posledního dechu. Popel zesnulého byl převezen do Stockholmu a zádušní mši za prominentního mrtvého sloužil švédský biskup. Ještě čtyři roky po jeho smrti trvala jednání s rodinou i státními úřady, než se podařilo dát částku ze závěti dohromady.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] AMENDA, A. Nobel. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1989. ISBN 80–206–0039–6.

[2] AUGUSTA, P. Alfred Bernhard Nobel. 3PÓL, říjen 2003.

[3] JÍLEK, F. Alfred Nobel. Přemožité času 1.

[4] KEPKA, J. Na začátku byl dynamit. [online]. [cit. 2009–06–06]
URL: < http://sf.zcu.cz/rocnik06/cislomm/w_dyn.html>.

[5] SODOMKA, L. Sto let Nobelovy ceny. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2001, roč. 11, č. x, s. x–x. ISSN 1210–1761.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.