Věda a technika v pozadí
Nabít a odpálit
Teorie
Trhavina je výbušnina, která je za normálních podmínek velmi málo citlivá k vnějším vlivům a naopak po iniciaci dokáže vyvinout detonaci o mimořádně vysoké trhavé síle. Nejvíce trhavin se spotřebuje pro těžbu uhlí, pak v kamenolomech, při různých stavebních pracích, jako jsou stavby komunikací, prorážení tunelů, meliorace, kopání kanálů, regulace řek atd. Při odstřelu na šachtě, v kamenolomu, při zemních pracích, při bourání starých budov atd. se především musí vyvrtat otvor pro nálož.
Do připraveného válcového otvoru se pak naloží několik trhacích náložek (obvykle po 100 g, průměru 30 mm). Poslední náložka se opatří rozbuškou a zápalnicí nebo elektrickou rozbuškou (v uhelných porubech se rozněcuje pouze elektricky). Nakonec se otvor utěsní zátkou, obvykle z vlhké hlíny. Trhaviny určené pro uhelné doly musí být především bezpečné při manipulaci a při použití v hořlavém prostředí, jakým je uhlí.
Mezi nejpoužívanější trhaviny patří: dynamit, pentrit, hexogen, amonledková trhavina, trinitrotoluen a řada průmyslových trhavin z nich složených.
Alfred Nobel se narodil ve švédském Stockholmu, v zámožné rodině podnikatele Emanuela Nobela. V roce Alfredova narození jeho otec zbankrotoval a svůj podnikatelský zájem přesunul ke střelnému prachu. Při nešťastném výbuchu pobořil několik budov a v roce 1842 byl nucen uprchnout se svojí rodinou do Petrohradu, kde založil zbrojovku. Alfred už od narození studoval převážně u soukromých učitelů, protože ho pro tělesnou slabost nevzali do školy. Miloval literaturu a přírodní vědy, uměl anglicky, německy, francouzsky, švédsky a rusky. Cestoval do Paříže, kde pracoval v laboratoři známého chemika, profesora T. J. Pelouzea. Tam potkal mladého italského chemika Ascania Sorbera, který tři roky předtím vynalezl vysoce výbušnou kapalinu – nitroglycerin. Studia dokončil v USA.
Alfred Nobel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Gösta Florman. Public domain.
Později se rodina do Švédska vrátila a Alfredův otec založil v Hlenborgu nedaleko Stockholmu továrnu na výrobu nitroglycerinu. Po návratu ze studijních cest začal Alfred Nobel pracovat v otcově továrně, zajímal se o nitroglycerin a hledal způsob, jak umožnit jeho využití v praxi. Vymyslel třaskavý olej, směs nitroglycerinu, jehož chování bylo nevyzpytatelné. Během krátké doby následovalo několik dalších katastrof a úřady zakázaly výrobu nitroglycerinu a třaskavého oleje jako neobyčejně nebezpečnou. Všechny pokusy s nitroglycerinem na území města Stockholmu byly zakázány a Alfred Nobel musel své experimenty přesunout na loď kotvící na jezeře Mälaren. Alfreda to neodradilo a v roce 1864 mu bylo umožněno začít vyrábět nitroglycerin ve velkém. Nedokázal pokrýt ani pětinu světové poptávky, stavěl továrny po celém světě až do chvíle, kdy došlo k několika dalším ničivým explozím. Experimentoval s mnoha různými přísadami, aby učinil manipulaci s nitroglycerinem bezpečnější. Při sepisování předběžné žádosti o patent vymyslel i její jméno. Použil řecké slovo označující násilí – dynamis, ze kterého stvořil nové slovo dynamit.
V létě, v době okurkové novinářské sezóny, si jeden novinář vymyslel historku o vzniku dynamitu: “Jednoho dne se panu Nobelovi při experimentech s nitroglycerinen náhodou rozleptala nádoba, ze které začal vytékat nitroglycerin na podlahu. Když si toho pan Nobel všiml, čekal, kdy dojde k výbuchu. Nestalo se tak, po podlaze mohl klidně chodit. Nádoba s nitroglycerinem byla umístěna na zvláštní hlince, která proměnil kapalinu ve tvarovatelnou hmotu, ze které bylo možné vytvořit tyče, velikostí a tvarem způsobilé k vložení do navrtaných děr.“ Ve skutečnosti Alfred Nobel uvažoval o několika porézních materiálech, které by mohl použít – dřevěné uhlí, křemelína, papírová drť apod. Nový materiál v roce 1867 patentoval. Nešlo tedy o náhodný objev, ale o důslednou vědeckou práci.
Aby mohl přivést kusy dynamitu k detonaci, musel vymyslet rozbušku, která mohla být odpálena pomocí zápalné šňůry. Tyto vynálezy byly uskutečněny v době, kdy se začala používat sbíječka a diamantový hrot. To obrovsky snížilo náklady na trhání skal, vrtání tunelů, hloubení kanálů a další odvětví stavebních prací. Obchod s dynamitem a rozbuškami rapidně rostl a Nobel se ukázal být také dobrým podnikatelem a obchodníkem. V roce 1865 vyvážela jeho továrna v Krümmelu u Hamburgu v Německu nitroglycerinové trhaviny do dalších zemí v Evropě, Americe a Austrálii. Během dalších let založil Alfred Nobel továrny a laboratoře na devadesáti různých místech ve více než 20 zemích světa. Když zrovna necestoval nebo nebyl zaměstnán obchodem, intenzivně pracoval v různých laboratořích. Soustředil se na rozvoj technologie výbušnin, ale také na ostatní technické a chemické vynálezy, např. syntetická pryž a kůže, umělé hedvábí, umělé drahokamy, plynoměr apod. V roce 1896, kdy zemřel, vlastnil 355 patentů.