19. listopadu 1700 – 25. dubna 1770
francouzský fyzik

Jean–Antoine Nollet se narodil ve francouzském Pimprezu v chudé rolnické rodině. Jean–Antoine se učil číst a psát u místního kněze, který přesvědčil jeho rodiče, aby mu dovolili pokračovat ve studiu na koleji v Beauvais, kde se připravoval na budoucí kněžskou dráhu. Obhájil čtyři diplomové práce, stal se jáhnem a tím jeho církevní kariéra skončila. Nollet začal zpracovávat smalt a sklo v malé dílně v budově pařížské radnice. Vyráběl figurky z barevné skleněné hmoty, ozdobné stojany na zákusky apod. Hraběti z Clermontu věnoval globus, který ho proslavil i ve vědeckých kruzích, a který mu otevřel dveře do učené společnosti hraběte z Clermontu, jejímž cílem bylo sblížit vědu a techniku. Zde si ho všiml Charles du Fay a René Réaumur. Nollet se stal jejich asistentem. S Du Fayem se věnoval studiu elektřiny, nejprve zopakovali pokusy průkopníků tohoto oboru – Williama Gilberta, Stephena Graye a Otto von Guericka. Du Fay a Nollet zjistili, že jakýkoli materiál, i tak vodivý jako je kov, lze třením elektrizovat, pokud jej držíme v manžetě z izolačního materiálu, a že elektrizovaná tělesa přitahují tělesa, která elektrizována nejsou, a odpuzují ta, kterých se dotkla. Prokázali existenci dvou druhů statické elektřiny – skleněné a pryskyřicové. Náhodou přišli na zajímavý pokus. Du Fay byl zavěšený na hedvábných šňůrách a silně zelektrizovaný. Nollet se k němu přiblížil, aby sundal malý kousek papíru. Když natáhl ruku, tak přeskočila jiskra. „Varietní číslo“ zdokonalili tak, že Du Fay seděl na pryskyřicové stoličce, natáhl k Nolletovi, který držel pohár naplněný lihem, meč. Přeskočila jiskra a líh zapálila. Všechny pařížské salony se dožadovaly tohoto čísla.


Jean-Antoine Nollet.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1733 svěřil Réaumur Nolletovi vedení své laboratoře. Nollet vylepšil teploměr Réaumurem vynalezený – zvolil teplotu tání ledu jako výchozí bod, obarvil líh v teploměru šťovíkem, kalibroval trubičky pomocí rtuti, zkrátil trubičky. Nollet se účastnil nejen výroby teploměrů, psal návody k použití, ale dohlížel i na jejich expedici.

V roce 1746 po smrti Du Faye nastoupil Nollet na post francouzského odborníka na elektřinu. Réaumur mu předal podivný dopis od Musschenbroeka, ve kterém popisoval, jak sestrojil první kondenzátor a dostal obrovskou ránu. Nollet hned jeho pokusy zopakoval a dopadl podobně jako Musschenbroek – vyrazil si dech. A právě v tuto chvíli začal abbé Nollet se svými proslulými pokusy s elektřinou. V roce 1746 v zrcadlové síni zámku Versailles postavil sto osmdesát příslušníků Francouzské gardy v paradáních uniformách, kteří se drželi za ruce. První člen řetězu se chytl mosazné tyče vyčnívající ze skleněné láhve. Poslední člen řetězu se chytl drátu spojeného s tělesem láhve. V tu chvíli všichni vyskočili a začali se komicky svíjet. Stejný pokus zopakoval o několik dní později v klášteře v Charters. Každý ze dvou mnichů tvotřících tři kilometry dlouhý zástup byl spojen měděným drátem. Pokus byl ještě úspěšnější a komičtější.

V roce 1746 publikoval myšlenku, že bouřkový mrak není nic jiného než elektrizované těleso umístěné nad tělesy, která elektrizována nejsou. Benjamin Franklin se stejnou myšlenkou přišel o několik let později. Přesto byl ve Francii daleko populárnější a prvenství Nolletovo bylo zapomenuto. Nolette si nechal svést hromosvod oknem a připojoval jeho konec k různých přístrojům.

Nollete se věnoval i popularizaci vědy. Jeho přednášky se staly nejpopulárnějším kurzem fyziky všech dob. Nejprve je pořádal v Bordeaux a později v Paříži. Staly se společenským fenoménem, který pokaždé přilákal více než 600 lidí, muže, ženy i děti. Jeho přednášky byly plné zajímavých a atraktivních pokusů, snažil se nepoužívat matematiku. Ve svých přednáškách používal víc než tři sta padesát přístrojů, vesměs vlastní výroby. Aby jejich výrobu dokázal sám financovat, vyráběl je v několika kusech, a ty pak prodával. V letech 1743 až 1748 vydal v šesti svazcích Les Leçons de physique (Lekce z fyziky), které měly velký úspěch a dočkaly se řady dalších vydání. V roce 1758 byl jmenován učitelem královských princů, synů Ludvíka XV.

Abbé Nollet zemřel zřejmě na akutní zánět slepého střeva.

Použité zdroje

[1] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.