18. listopadu 1879 – 17. dubna 1945
český fyzik

František Záviška se narodil 18. listopadu 1879 ve Velkém Meziříčí. Studoval na gymnáziu v Třebíči a poté v Brně, kde v roce 1898 složil s vyznamenáním maturitní zkoušku. Od roku 1898 studoval na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1900 na sebe upozornil svého učitele Františka Koláčka zajímavou seminární prací z teoretické fyziky. Ve stejném roce přešel Koláček na právě založenou C. a k. českou technickou vysokou školu Františka Josefa v Brně a Záviška s ním jako jeho asistent. V Brně se zabýval složitými problémy teoretické fyziky, které Koláček prosadil k publikování. První z prací byla v roce 1903 přijata Filozofickou fakultou české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze jako doktorská disertace a druhá jako habilitační práce z teoretické fyziky v roce 1906.


František Záviška.
Zdroj: TRKAL, V. František Záviška. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. roč. 71 (1946), s. D1-D9. Public domain.

Po dvouletém působení v Brně odešel Koláček zpět na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. František Záviška zůstal v Brně ještě rok jako asistent jeho nástupce Vladimíra Nováka. Do Prahy mohl odejít díky tomu, že vedl paralelní přednášky z teoretické fyziky. V roce 1904 nastoupil jako výpomocný asistent experimentální fyziky u Čeňka Strouhala ve Fyzikálním ústavu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, protože Koláčkova stolice teoretické fyziky neměla v Praze povolené místo asistenta. Na základě Koláčkova doporučení bylo Záviškovi v roce 1906 uděleno stipendium a on odešel na jeden rok do Cambridge k Josephu Johnu Thomsonovi do Cavendishovy laboratoře. Věnoval se experimentům s Wilsonovou komorou. Od roku 1908 pracoval u profesora Koláčka v Ústavu teoretické fyziky české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze.

V roce 1909 otiskl F. Záviška článek O vlivu silného Roentgenova záření na kondensaci vodních par, který vznikl částečně v Cambridge u J. J. Thomsona a částečně ve fyzikálním ústavu v Praze. V roce 1912 uveřejnil práci Poznámka k měření Hallova zjevu, na základě které byl rok po smrti Koláčka v roce 1914 jmenován mimořádným profesorem. Byl již hmotně zajištěný, proto se mohl v pětatřiceti letech oženit se slečnou Milkou Škodovou z Velkého Meziříčí. Ve válečné době v letech 1914 až 1918 Záviška pilně pracoval na problému elektromagnetických vln. Na základě řady prací z tohoto oboru byl od 1. dubna 1919 jmenován řádným profesorem. Do svých přednášek zařazoval i nová témata jako např. teorii relativity, kinetickou teorii plynů nebo kvantovou mechaniku. Ve školním roce 1927 až 1928 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V letech 1935 až 1937 byl hlavním redaktorem Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky a od roku 1942 předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků. Kromě toho publikoval v Rozpravách II. třídy České akademie, ve Věstníku Královské české společnosti nauk, Journal de Physique apod.

František Záviška se zabýval úplným odrazem světla od anizotropních látek, vlivem rentgenového záření na kondenzaci vodních par a teorií elektromagnetického pole. Řada jeho původních objevů ve své době zapadla a byla znovuobjevena a experimentálně dokázána až později. Pozornost širší fyzikální veřejnosti upoutala Záviškova kniha Einsteinův princip relativnosti a teorie gravitační z roku 1925. Svoje relativistické názory musel bránit proti některým kolegům, především proti Václavu Posejpalovi a Bohuslavu Hostinskému. V roce 1933 vyšla jeho Mechanika a o deset let později i Thermodynamika.

21. ledna 1944 ve večerních hodinách byl František Záviška ve svém bytě zatčen gestapem, převezen do Pečkova paláce a pak na Pankrác. Odtud ho zavezli postupně do Brna, do Mauthausenu a konečně do Osterode do koncentračního tábora. O posledních dnech Františka Závišky napsal zprávu Jan Krines: “Ráno dne 6. dubna byl dán náhle rozkaz k seřazení určitých bloků a asi 600 lidí bylo evakuováno pěšky za dozoru mladých SS-manů, kteří přišli prý z Osvětimi, směrem na Braunschweig… Konečně, 10. dubna tuším, nastal konec. Vyrazili jsme opět k večeru na pochod, vyhladovělí a skleslí, a ušli jsme z lesa, kde jsme se skrývali, po silnici asi 2 km, když jsme byli hnáni opět zpět. A sotva první řady došly k lesu, spustili SS-mani do našich řad střelbu z lehkých kulometů, chtějíce se nás tak definitivně zbaviti a prchnouti. Kolik našich lidí při tom postříleli, nevím, neboť každý, kdo jen trochu mohl, utíkal hlouběji do lesa v šíleném strachu, aby nebyl některou zbloudilou kulkou zasažen. Vím jen, že jsme instinktivně utíkali tím směrem, odkud se blížili Američané, a že se nás sešlo na okraji silnice, kam jsme se doplížili, celkem osm, z toho tři Čechoslováci: já, prof. Záviška, kterého jsem neopustil, a jeden lékař…“.


František Záviška.
Zdroj: TRKAL, V. František Záviška. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. roč. 71 (1946), s. D1-D9. Public domain.

O strastech profesora Závišky během pochodu píše: “Počátek pochodu snášel ještě dobře, asi druhý neb třetí den však se u něho jevily příznaky úplavice, které ho velmi vysilovaly a zeslabovaly. Chléb, který jsme dostávali, jíst nesměl a trpěl proto hladem více nežli ti, kteří ještě úplavici neměli…“ Až do 15. dubna se oba potulovali po okolních vesnicích. V ten den je objevili Američané a poslali do nemocnice. Krines dále píše: “Donutili starostu, že nás tři Čechy, kteří jsme byli nejvíce vyčerpáni – já jsem se mezitím nakazil úplavicí také – dovezl do nemocnice v Cifhornu, kde byl vojenský „Reservelazarett“. Tam nás napřed nechtěli vůbec vzíti, pak nás sice vzali, ale o nás se vůbec nestarali. Prof. Záviška leže na př. 1½ hodiny na nosítkách, aniž kdokoliv se přišel na něho jen podívat… Teprve 16. dubna večer přišel se na nás jeden lékař podívat. Byly jsme mezitím ubytováni v mansardě, stranou od ostatních, bez obvyklého umytí a převlečení do čistého prádla, tak zavšivení a špinaví, jak jsme byli přivezeni do nemocnice. U prof. Závišky byla péče jednoduchá: nic k jídlu a jenom podávání živočišného uhlí. Nestěžoval si však na nic, jen vůčihledě slábl… Dne 17. dubna ráno, kdy chtěl asi sám vstát z postele, upadl a jeho pád nás vzbudil. Dali jsme ho zpět na postel; jen tichým hlasem nám děkoval. „Děkuji“, to bylo jeho poslední slovo. Asi v 10 hod. přestal dýchat; byl konec… Pochován byl na ústavním hřbitově téhož dne.“ Později jeho ostatky byly převezeny do jeho rodného Velkého Meziříčí.

Použité zdroje

[1] TRKAL, V. František Záviška. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. roč. 71 (1946), s. D1-D9.

[2] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.