Teorie
Siloměr (řec. dynamometr) je přístroj k měření velikosti síly nebo kroutícího momentu. Síla představuje vzájemné působení mezi tělesy. Síla může mít pohybové čili dynamické účinky (jsou příčinou přechodu tělesa z relativního klidu do pohybu, a naopak) nebo klidové čili statické účinky (způsobují např. změnu tvaru čili deformaci těles). Věda, která toto zkoumá, se nazývá dynamika (z řeckého dynamis – síla).
Často se při vzájemném působení těles projevují současně účinky statické i dynamické. Působí–li závaží tahovou silou na volný konec pružiny, dochází jak k deformaci, tak k pohybu pružiny. Pohybový účinek síly je však vzhledem ke statickému účinku zanedbatelně malý. Kopneme–li do míče, míč se na okamžik deformuje zároveň je uveden do prudkého pohybu. Zde naopak zanedbáváme statický účinek síly a všímáme si výrazně převažujícího účinku dynamického.
Silové účinky.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Síla je vektorová veličina. Účinek síly na těleso závisí na velikosti síly, na jejím směru a také na poloze jejího působiště. Nahrazujeme–li těleso hmotným bodem, je působiště síly v tomto bodě. Jednotkou síly je newton (N) pojmenovaný po Isaacu Newtonovi.
Měřítkem velikosti síly je stupeň deformace pružné části siloměru. Tvar a tuhost pružné části siloměru je volen s ohledem na měřicí rozsah siloměru a na způsob odečítání hodnoty deformace.
Sílu, kterou je schopen člověk působit na určité těleso, zkoumá dynamometrie. V exponátu je použit ruční dynamometr. Podle normy (populace se středoškolským vzděláním a věku 18 let) je u mužů průměrná hodnota 484,4 N a u žen 312,8 N.
