americký astrofyzik polského původu
Arno Allan Penzias pocházel z Mnichova. Těsně před vypuknutím druhé světové války se dostal v záchranném transportu židovských dětí do Anglie a v roce 1940 se odstěhoval i s rodiči do New Yorku. Vystudoval tam City College a Kolumbijskou univerzitu a od roku 1961 pracoval v Bellových laboratořích na vývoji ultrasenzitivního kryogenního mikrovlnného detektoru. Společně s Robertem Wilsonem prováděli měření, která vedla k objevu reliktního záření.
Arno Penzias.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Penzias s Wilsonem tehdy řešili problém jak nalézt optimální pásmo frekvencí pro rádiové spojení pozemských stanic s pasívními balonovými družicemi. Telekomunikace, která využívala odrazu signálu od pokoveného povrchu družice, byla závislá na dostatečném odstupu signálu od šumu, na kterém se podílí jak přijímací aparatura, tak i zemská atmosféra a mezihvězdné prostředí. Po mimořádně obtížné a pečlivé analýze svých měření pomocí citlivého radiometru, kdy po odečtení všech známých zdrojů radiového šumu, došli k závěru, že příslušné nadbytečné záření pochází z kosmického zdroje. V té době astronomové nadbytečné záření pozadí intenzivně hledali, protože jeho existenci již v roce 1946 předpověděl George Gamow. Postupným měřením se podařilo prokázat tepelný charakter záření. Za tento objev byli odměněni v roce 1978 Nobelovou cenou za fyziku.
Anténa, kterou Penzias a Wilson použili k detekci reliktního záření.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
[3] ZAMAROVSKÝ, P. Proč je v noci tma? Příběh paradoxu temného nebe. 2. vydání. Praha: AGA, 2011. ISBN 978–80–904582–1–5.
