Jako vidění se označuje vnímání jasů (popř. barev) a spojení těchto vjemů při vytváření představy předmětů, jejich velikostí, tvaru a umístění v prostoru. Mezi další vlastnosti vidění patří vnímání kontrastů, prostoru a pohybu. Obraz okolního světa vytvořený okem je zpracován během procesu vnímání; mezi vnímaným obrazem a pozorovaným předmětem může docházet k odchylkám. Důležitou roli přitom hraje zkušenost a vzájemná souvislost s ostatními orgány v jiných centrech vědomí.
Člověk získává zrakem více než 80 % informací o svém okolí. Na základě zkušenosti se v mozku vytváří obraz viděného. Optické klamy demonstrují, že ne vždy odpovídá zrakový vjem skutečnosti. Optické iluze nejsou jen atrakcí k pobavení lidí. V řadě profesí jsou tyto klamy respektovány a cílevědomě využívány. Jsou použivané např. v architektuře, sochařství, malířství, fotografii, návrhářství. Optické iluze studují oftalmologové a fyziologové, protože některé zrakové klamy mohou být znakem zrakových poruch. Optických klamů se využívá i v řadě uměleckých směrů ke zdůraznění kontur kreseb a karikatur, stínů postav či věcí.
Fyzickým příkladem optického klamu jsou magnetické kopce nebo řeky tekoucí nahoru. Magnetický kopec můžeme najít např. u Moravské Třebové (viz mapa). Na úseku cesty, kde jde silnice z kopce dolů. Můžeme tu vidět auta, jak couvají na neutrál do kopce. Důsledným proměřením nadmořské výšky zjistíme, že je vše v pořádku, jen naše oko cestu považuje za základnu, k níž vztahuje sklon ostatních rovin. Při chůzi nejsme schopni rozeznat sklon 2°– 3°.
V optických klamech nás neklame zrak, ale vlastní mozek. Je to způsobeno tím, že nejenom vidíme, ale podvědomě usuzujeme a docházíme k mylným závěrům. Optické klamy jsou klamy úsudku a nikoli smyslů. Optické klamy můžeme rozdělit na fyziologické, geometrické, perspektivní, psychologické a pohybové. Některé zrakové klamy nelze jednoznačně zařadit do jediné skupiny, protože příčiny jejich vzniku přesahují hranice uvedeného dělení.
Fyziologické klamy
Jsou to klamy způsobené nedokonalostí zpracování informace v mozku. Patří sem např. klamy způsobené iradiací (přezáření), kontrastem popř. z délky trvání vjemu. Iradiace je zdánlivé zvětšení světelné plochy na tmavém pozadí. Z tohoto důvodu se úzké osvětlené štěrbiny jeví jako širší. Tato chyba vzniká podrážděním sousedních zrakových elementů na sítnici. Iradiace je příčina, proč se jeví světlá plocha na tmavém pozadí větší než stejně velká tmavá plocha na světlém pozadí. Kontrastem rozumíme dvě oblasti zorného pole s nestejným jasem (světlostí).
Zrakový vjem nevzniká při podráždění buněk sítnice hned s vnějším podnětem a ani hned nezaniká. Doba doznívání vjemu závisí na vlnové délce a intenzitě světla. Když je vjem silnější, tak déle doznívá než vjem slabší. Tyto projevy aktivity sítnice po podráždění jsou krátkodobé (jsou způsobeny setrvačností sítnice, kde se následně obrazy objeví v původních barvách) nebo dlouhodobé (následné obrazy se objevují v doplňkových barvách – tzv. Purkyňovy paobrazy). Tento kontrastní paobraz je způsoben předrážděním světločivných buněk v části sítnice, na něž působily světelné podněty z pozorovaného obrazu. Jedná se o stopu zrakového vjemu v negativní podobě, kdy paobrazy trvají jen pár vteřin a to dokud se činnost buněk v částech sítnice neobnoví. I při pozorování barevných obrazců se můžeme setkat s paobrazy. Pokud se totiž díváme delší dobu na obrazec výrazně seskupených barev a pak upřeme zrak na bílou či šedivou plochu, objeví se obraz v doplňkové barvě.
Geometrické klamy
Geometrické klamy představují nejpočetnější skupinu optických klamů. Představují je iluzorní změny délky, velikosti a změny tvaru či zakřivení. Příčinou těchto klamů jsou čistě psychologické důvody, a proto vznikly různé psychologické teorie, které se zaměřily na jejich interpretaci. Některá vysvětlení ale nejsou zcela přesvědčivá nebo neexistují. Geometrické klamy můžeme rozdělit do několika skupin. První část tvoří iluzorní změny tvary nebo zakřivení.
Další část geometrických klamů tvoří iluzorní změny délky nebo velikosti.
Další skupinu geometrických klamů tvoří klamy s velikostním kontrastem. Vnímání je více v souladu s tím, jaké věci ve skutečnosti jsou, než s tím, jak se objektivně jeví. Skutečnost, že různé tvary si uvědomujeme při jejich vnímání jako totožné bez ohledu na úhel pohledu, je označována jako konstantnost tvarů. Konstanty jsou výsledkem srovnávání s vlastní zkušeností i výsledkem vzájemného srovnávání objektů ve zrakovém poli. Dalším výsledkem vizuálního srovnávání jsou kontrasty, které jsou vyvolány rozdíly v kvalitě nebo kvantitě jevů. Jejich zhodnocení a působení je subjektivní a vedou obvykle k jejich přehodnocení nebo podhodnocení.
Poslední částí geometrických klamů jsou klamy založeny na asimilaci. Tím se rozumí začlenění jednoho objektu do druhého.
Perspektivní klamy
Jsou to klamy tvořící přechod mezi geometrickými a psychologickými klamy. Na základě zkušeností je v mozku člověka zobrazení prostoru zafixováno jako soustava úseček sbíhajících se do jednoho bodu s tím, že „vzdálenější“ předměty jsou zobrazeny jako menší. Ke vzniku iluzí dojde, jestliže do takto zobrazeného prosoru jsou zakresleny předměty stejné velikosti.
Psychologické klamy
Ke vzniku těchto iluzí dochází převážně při pozorování rovinných předloh, které svou konfigurací mají vyjadřovat průmět trojrozměrného prostoru a jimž tuto prostorovou povahu vědomě či mimovolně přisuzujeme. Příčinou vzniku těchto klamů jsou čistě psychologické důvody.
Speciální částí psychologických klamům tvoří třírozměrné předměty, které ale ve skutečnosti nemohou existovat.
Pohybové klamy
Pohybové klamy jsou další z optických iluzí, které nás matou falešnými pohyby statických objektů. Příčina vzniku těchto iluzí není dodnes dostatečně vysvětlena. Iluze pohybu je generovaná iluzí periferního posunu staticky se opakujících asymetrickych tvarů. Rozhodující roli v pohybových iluzích hrají malé bezděčné pohyby očí během jejich fixace.
