Autor textu
Autor textu: 
Výbušný plyn – vodík – s chemickou značkou H (hydrogenium) – je nejlehčím, nejjednodušším a nejčastěji se vyskytujícím prvkem vesmíru. Jeho všudypřítomnost ve vesmíru je známa už od počátku dvacátého století, kdy byla objevena spektroskopie, která umožnila díky záření určit složení mimozemských těles.

Molekula vodíku.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Teorie

Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí a vede teplo 7krát lépe než vzduch. Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (například jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují.

Vodík se na Zemi v čisté podobě téměř nevyskytuje, výjimkou jsou kapsy vodíkového plynu uvězněné pod skalními formacemi. Vodík byl poprvé objeven Henry Cavendishem v roce 1766, když si všiml, že při rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselině vzniká bezbarvý, hořlavý plyn. V roce 1781 také poznal, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. V roce 1789 pomocí elektrolýzy vody s platinovými elektrodami vyrobil vodík Antoine Lavoisier. Po připojení zdroje napětí pozoroval, že se na elektrodách uvolňují plyny v podobě bublinek. Na anodě je to kyslík a na katodě vodík. Když tento děj nechal chvíli probíhat, zjistil, že vodík má dvojnásobný objem než kyslík.


Rozklad vody pomocí elektrolýzy na vodík a kyslík.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.

Vylučování vodíku při elektrolýze vody představuje perspektivní možnost alternativního a ekologicky čistého zdroje energie. Ve speciálním zařízení probíhá elektrolytický rozklad vody na vodík a kyslík. Vodík se shromažďuje a používá jako palivo, při jehož hoření nevznikají žádné nežádoucí produkty.

Zajímavost z techniky:
Pařížský fyzik Jacques Charles zdokonalil balon tím, že ho zmenšil (měl objem 380 m3) a naplnil vodíkem. 21. října 1783 se v něm vznesli první odvážní vzduchoplavci, fyzik Jean Pilatre de Rozier a markýz d´Arlandes. O dva roky později se Pilatre stal první obětí vzduchoplavby, když se mu vodíkem plněný balon vzňal. Dalším vývojovým stupněm byl řiditelný balon z roku 1884 od Renarda s elektromotorem a Resslovými šrouby a Zeppelinův balon s tuhou konstrukcí z roku 1898.

První vzducholoď Zeppelin.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Autor textu
Autor textu: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.