26. srpna 1743 – 8. května 1794
francouzský chemik a fyzik

Antoine Laurent de Lavoisier se narodil v Paříži. Jeho otec byl prokurátor, matka mu zemřela, když byl ještě dítě. V deseti letech vstoupil na Mazarinovu kolej, studoval tu přírodní vědy, matematiku, šerm a tanec. Na nátlak rodiny začal studovat v Paříži právo. Současně navštěvoval i přírodovědné přednášky a kurzy, např. kurz elektřiny u abbé Nolleta. Celý život působil v Paříži. V roce 1766 se Lavoisier zúčastnil konkurzu Academie des Sciences na osvětlení pařížských ulic. Jeho návrh získal zlatou medaily. V roce 1768 se stal jejím členem a od roku 1785 i ředitelem. V této době se stal také členem Ferme génorale, Společnosti generálních nájemců daní (soukromá společnost, předchůdce dnešních daňových úřadů, měla za úkol vybírat nepřímé daně). V roce 1771 se oženil s třináctiletou Marií–Anne Paulzeovou, dcerou jednoho ze svých kolegů z Ferme générale. Marie se brzy naučila anglicky a latinsky, osvojila si základy chemie. Stala se jeho překladatelkou, sekretářkou, laborantkou, ilustrátorkou apod. V roce 1776 se rodina přestěhovala do Arsenalu nedaleko Bastily, kde Lavoisier vybudoval výzkumný ústav, na svou dobu zcela ojedinělý. Postupně tu shromáždil kolem 13 000 přístrojů – váhy, teploměry, barometry, manometry, hustoměry, kalorimetry apod. Jeho váhy zkonstruované na novém principu (vahadlo zavěšené na břitu) byly natolik přesné, že byly použity Komisí pro míry a váhy k definici prvního etalonu jednotky hmotnosti – kilogramu.


Antoine Lavoisier.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1774 Lavoisier nezávisle na jiných formuloval zákon zachování hmotnosti při chemických reakcích, podle kterého se hmotnost látek vstupujících do reakce a reakcí vytvořených nemění. Tento zákon jako první vyjádřil Michail Lomonosov v roce 1748 a v roce 1756 ho i experimentálně dokázal. Lavoisier experimentálně dokázal, že látky se při spalování slučují s částí vzduchu, tím jejich hmotnost vzrůstá a objem vzduchu se zmenšuje, vzduch se stává nedýchatelným a přestává podporovat hoření. Takto potvrdil existenci kyslíku a vysvětlil podstatu hoření jako okysličování. Dokázal, že voda vzniká okysličováním vodíku a oxid uhličitý jako sloučenina uhlíku a kyslíku. Tyto jeho práce vedly k poražení flogistonové teorie. Vše shrnul v Traité elementaire de Chimie, présenté dans un ordre nouveau et d´aprés les découverés modernes z roku 1789. Na jeho práci navázal např. John Dalton a Joseph Gay–Lussac. Lavoisier při své práci používal spíš fyzikální měření než chemické reakce. Zabýval se i měřením tepla a tepelné roztažnosti pevných látek. Na této problematice spolupracoval s Pierrem Laplacem a společně zjistili, že při změně skupenství je látce potřeba dodat tzv. latentní teplo, že plynné skupenství je rovnocenné s ostatními. Na základě těchto experimentů zkonstruovali první ledové kalorimetry. Měření tepla uvolňované v průběhu chemické reakce stačilo provést v nádobě zabudované do ledu a vhodně izolované od vnějšího prostředí. Množství rozpuštěného ledu pak bylo úměrné množství tepla vznikajícího při reakci.

Lavoisier studoval i dýchání. Zjistil, že pokusná zvířata umístěná do skleněného zvonu spotřebovávají kyslík a produkují oxid uhličitý a vydávají teplo. Svého kolegu použil jako pokusný objekt. Zjistil, že spotřeba kyslíku stoupá při poklesu vnější teploty, fyzické námaze, a dokonce i při zažívání. Lavoisier také upřesnil úlohu pocení v životních procesech. Společně s Claudem Bertholletem prokázali, že živá hmota je tvořena vodíkem, kyslíkem, uhlíkem a dusíkem – položili základy organické chemii. Lavoisier se také zasloužil o sjednocení francouzské chemické terminologie a o založení prvního francouzského chemického časopisu Les Annales de chimie.

Během Francouzské revoluce byl členem komise pro zavedení nového systému měr a vah. Za hrůzovlády ho revoluční tribunál dne 8. května 1794 odsoudil ke smrti gilotinou na základě vykonstruovaného obvinění proti všem členům Společnosti generálních nájemců daní. Byl obviněn ze zpronevěry, rozkrádání, zneužití pravomoci a podvodů. Soudní líčení trvalo pouhé dva dny. Byl shledán vinným z rozkrádání daní a vyloupení státní poklady, což mělo připravit francouzský národ o finanční prostředky nutné k boji proti despotům. Obviněn byl také za míchání vody a jiných škodlivin do tabáku. Ještě téhož dne byl společně s dalšími 27 generálními nájemci daní dovezen ke gilotině a popraven. Joseph Lagrange tuto událost komentoval slovy: „Na to, aby padla tato (Lavoisierova) hlava, stačil kratičký okamžik. K tomu, aby se zrodila další podobná, nebude možná stačit ani sto let.“ [1]


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.

[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.