Zdroje radioaktivního záření

Ionizující záření patří k pozemskému životu neoddělitelně jako déšť či vítr. Vzduch, který dýcháme, jídlo a nápoje, které jíme, jsou mírně radioaktivní. Toto záření se nazývá přírodní (přírodní pozadí) a je tu od samého počátku světa. Nemá co dělat s aktivitami člověka. V dávné minulosti byla úroveň radiace na Zemi dokonce podstatně vyšší než dnes, doprovázela celý vývoj života na Zemi a právě svojí schopností poškodit organické molekuly se významně podílela na evoluci. Sama příroda vytvořila v Oklo v jihovýchodní části Gabonu přírodní reaktor. Byl v provozu více jak tisíc let a vyrobil tolik energie jako Dukovany během tří let plného provozu. Přírodní reaktor měl k dispozici asi 3 % uranu ²³⁵U (stejné množství je i v dnešních palivových tyčích). Toto místo nám názorně ukazuje vývoj hlubinných úložišť. Mezi další místa se zvýšenou radioaktivitou hornin patří Ramsar v Iránu (400 mSv/rok), Kerala v Indii (3,8 mSv/rok) a Guapari v Brazílii (15 mSv/rok).

Přirozené pozadí radiace pochází z vesmíru i pozemských zdrojů a jeho úroveň je v různých místech Země velmi rozdílná. Kosmické záření je absorbováno v atmosféře, kde se srazí s molekulami atmosféry a štěpí se na spršky sekundárních částic. Kosmické záření je částečně odstíněno magnetickým polem a atmosférou, a proto jeho intenzita roste s nadmořskou výškou tak, že ve výšce 3000 metrů nad mořem dosahuje celkové přirozené pozadí téměř dvojnásobku přímořské úrovně. Některé národy nebo skupiny obyvatel proto po tisíciletí žily a budou žít pod podstatně vyšší radiační zátěží, kterou není možné nijak potlačit. Hlavním zdrojem radioaktivních částic kosmického záření je Slunce.

Všechny přírodní zdroje dohromady představují asi 83 % středního ročního dávkového ekvivalentu pro jednotlivce. Zbytek ročního dávkového ekvivalentu tvoří umělé zdroje, jako např. rentgenová a radioizotopová lékařská vyšetření a terapie; atmosférické zkoušky jaderných zbraní (v menší míře i podzemní a podmořské); jaderné elektrárny s celým palivovým cyklem (výroba paliva a zpracování odpadu); některé spotřební výrobky (barevná televize, barviva) nebo stavební materiály.

Přehled dávek z přirozených a některých umělých zdrojů je uveden v tabulce (ozáření je až na dvě výjimky bráno jako celoroční). Vidíme, že mezi umělými zdroji jednoznačně dominují lékařské aplikace a radon uvolňovaný ze stavebních materiálů. Z tabulky je zřejmé, že vliv jaderných elektráren na radiační zatížení člověka je velmi malý. Mnohem větší význam má to, žijeme–li v nížině nebo na horách, v dřevěném nebo kamenném domě, či jak často létáme letadlem. Podle vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření obdrží každý obyvatel naší planety v průměru roční radiační dávku 2,5 mSv. Za nízké dávky záření se považují dávky, které jsou stonásobně vyšší než průměrná radiační dávka, tj. až 250 mSv. První negativní zdravotní účinky se objevují až při dávkách kolem 1000 mSv. Vypočítejte si vlastní dávkový ekvivalent.