Záření g je druh elektromagnetického vlnění s vlnovou délkou značně kratší než má světlo a energií fotonu přibližně 100 keV. Na rozdíl od rentgenového záření (vzniká v obalu atomu) vzniká gama záření v jádře atomu. Doprovází záření α a β, vzniká při rozpadech některých částic, při srážkách urychlených částic, při anihilaci částice a antičástice, při extrémních teplotách, jako brzdné záření (při zabrždění nabité částice s rychlostí blízkou c v elektrickém a magnetickém poli) apod. Vakuem se šíří stejnou rychlostí jako světlo. Je ze všech uvedených záření nejpronikavější, prochází přes hliníkovou desku a zastaví ho až blok olova. Při vzniku záření γ nejprve musí dojít k nepružné srážce elektronu s atomem. Kinetická energie elektronu se z části přemění na kinetickou energii atomu a na energii potřebnou k excitaci atomového jádra, která se při deexcitaci uvolní ve formě gama záření. Část kinetické energie elektronu se zachová. Záření γ se vyskytuje běžně v přírodě, v kosmickém záření, rentgenu, při ozařování v onkologii apod.
Stínění z olova.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Velmi důležité informace přináší gama záření z vesmíru. Vzniká všude tam, kde se uvolňuje obrovské množství energie – erupce na Slunci, výbuchy supernov, aktivní jádra galaxií, procesy v blízkosti neutronových hvězd nebo na horizontu černých děr. Studium gama záření může zodpovědět otázky týkající se rozložení antihmoty ve vesmíru a řady dalších exotických otázek struktury a vývoje vesmíru.
Zajímavým jevem jsou vysokoenegetické krátké záblesky gama, které podle doby trvání můžeme rozdělit na krátké záblesky (doba trvání 0,1 až 1 s) a dlouhé záblesky (doba trvání 2 – 100 s). Dlouhodobé záblesky se poměrně dobře daří detekovat a určovat jejich optické zdroje. Pravděpodobně vznikají při zániku velmi hmotných hvězd (u řady z nich byla prokázána souvislost s výbuchem supernovy). U krátkých záblesků gama podobné vysvětlení zatím neexistuje. Některá mohou mít původ ve splynutí dvou kompaktních objektů. Ke sledování jak záblesků gama, tak i ostatních zdrojů gama záření slouží kosmické sondy - Fermi, (2008), Compton (1991) nebo pozemní laboratoře (H.E.S.S. – Namibie, MAGIC la Palma, VERITAS – USA a CANGAROO Austrálie.
