23. února 1756 až 25. července 1832
zakladatel českého technického školství
František Josef Gerstner se narodil v Chomutově. Jeho táta vyráběl řemeny. Už jako malý chlapec navštěvoval okolní dílny a zajímal se o všechna řemesla. Jednou se mu ve škole stalo, že opravil chybu v příkladu z matematiky, kterou udělal jeho učitel. Od té doby mu zakázal navštěvovat jeho hodiny.
František Josef Gerstner.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
První kroky k technice
Protože byla matematika Františkovým koníčkem, zařídil mu otec hodiny matematiky u chomutovského faráře. Ten ho připravil tak dobře, že mohl nastoupit na chomutovské gymnázium a v roce 1772 na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde studoval matematiku u Jana Tesánka a Stanislava Vydry a astronomii u Josefa Steplinga. Z domova nedostával žádnou finanční podporu, proto se živil doučováním a hrou na varhany v kostele u Kajetánů na Malé Straně.
František se zajímal o techniku, a proto od roku 1777 pokračoval na stavovské inženýrské škole, kde studoval zeměměřičství, mechaniku, budování pevností, kanálů, jezů a rybníků. Teprve v tuto chvíli se cítil být připravený pro praxi a zažádal si o místo inženýra u dvorské komise pro vyvazování z roboty.
Téměř tři roky působil na tomto místě jako geometr při vyměřování lesů a pozemků. V roce 1781 byla komise zrušena a František Gerstner ztratil zaměstnání. Odešel do Vídně studovat medicínu, botaniku a chemii. Jeho láska k matematice a astronomii ho přivedla ke slovenskému fyzikovi a řediteli vídeňské astronomické observatoře Maxmiliánu Hellovi a ten ho přesměroval od medicíny zpět k fyzice a astronomii.
Na univerzitě
Celé tři další roky strávil pod Hellovým vedením na observatoři a na jeho doporučení se v roce 1784 vrátil zpět do Prahy, kde nastoupil jako adjunkt na pražskou hvězdárnu k profesoru Strnadovi. Záhy se proslavil novým způsobem určování zeměpisné délky, konstrukcí barometru k měření nadmořských výšek a to mu otevřelo cestu do Královské společnosti nauk, jejímž se stal členem.
V roce 1788 jeho bývalý profesor Jan Tesánek onemocněl a nemohl pokračovat v univerzitních přednáškách. Požádal Gerstnera o suplování. Ten nejdřív kvůli své vadě řeči chtěl odmítnout, ale pak soukromé přednášky pro pět studentů převzal. Studenty k dalším zkouškám připravil skvěle, a tak ho požádali o přednášky i na další školní rok. O rok později získal profesuru na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a místo řádného profesora vyšší matematiky. Hned po svém nástupu vydal tři nové knihy z oboru stavební mechaniky a hydrologie, které naprosto revolučně změnily přednášky z matematiky a astronomie.
Český stavovský polytechnický ústav
V roce 1795 se díky své skvělé práci v pedagogice i technice dostal do vídeňské dvorské studijní komise a připravil reformu přírodovědného vzdělávání. O rok později císaři Františku II. předložil návrh vysoké školy po vzoru francouzské École Polytechnique. Dekretem z 14. března 1803 císař školu založil s názvem Český stavovský polytechnický ústav.
Výuka začala 10. listopadu 1806 a obstarali ji čtyři profesoři a dva adjunkti. František Gerstner se stal jejím ředitelem. V roce 1807 se mu podařilo pro školu získat první Wattův parní stroj v Rakousko–Uhersku a k jeho zprovoznění zaměstnal jako mechanika polytechniky Josefa Božka.
Pro řadu význačných spolků a učených společností bylo ctí mít F. J. Gerstnera mezi svými členy. Za mnohé zásluhy byl vyznamenán Leopoldovým řádem a povýšen do dědičného rytířského stavu. Byl mu propůjčen znak popsaný oficiálně v konceptu příslušného diplomu takto: „Vzpřímený podlouhlý, dole zakulacený modrý nebo lazurový štit, dělený napříč zlatým břevnem, v horním poli je vlevo postavený zlatý úhelník, nad kterým se vznáší zlatá hvězda, a v dolní polovině jsou tři ječné klasy, svázané zlatou stuhou. Na štítě spočívají dvě k sobě hledící otevřené turnajské přilbice se zlatými korunami, na obě strany obklopené modrými a zlatými, uměle propletenými splývajícími přikryvadly, a se zlatými nákrčními klenoty, prává přilbice je zdobena rozkřídlenou rostoucí, dovnitř hledící černou orlicí, a levá dvěma modrými a uprostřed žlutým, dovnitř přehnutými pštrosími péry.“ [4] Symboly na znaku jsou spojeny s jeho jménem (ječmen, německy Gerste), činností (hvězda – symbol astronomie, úhelník vyjadřuje vztah k měřictví, matematice, stavitelství aj., modrá barva štítu symbolizuje vodu i oblohu).
Gerstnerovo dílo
V letech 1785 až 1819 vyšla řada článků v Rozpravách královské české vědecké společnosti, které dokumentovaly bohatou vědeckou práci Františka Gerstnera. Nejprve se zabýval astronomií, poté mechanikou a např. v roce 1804 šířením vlnění na vodní hladině. Odvodil, že vlny mají tvar cykloidy. Jeho stěžejním dílem byla Handbuch der Mechanik publikovaná v letech 1831 až 1834, která po téměř celé devatenácté století sloužila jako nejúplnější učebnice mechaniky tuhých těles.
Titulní list gerstnerovy Handbuch der Mechanik.
Zdroj: books.google.cz.
Koněspřežka
Již odnepaměti se přemýšlelo o spojení Vltavy a Dunaje, aby se zjednodušila doprava dřeva a soli. Gerstner vše pečlivě propočítal a zjistil, že stavba průplavu by byla nehospodárná. Od roku 1807 se začal zabývat myšlenkou ekonomičtějšího spojení mezi Lincem a Českými Budějovicemi. Po rozsáhlých výzkumech valivého tření zjistil, že při daných možnostech je nejlepší valení po rovné tvrdé podložce, tedy po kolejnici.
Stavba téměř 100 km trati se díky napoleonským válkám zdržela a začala až koncem července 1825, a proto se na ni podílel i jeho syn František Antonín Gerstner, který už uvažoval o použití parních lokomotiv, které se právě rodily. Česká část už proto byla budována s ohledem na provoz parních lokomotiv. Bohužel při stavbě rakouské části společnost rozhodla o úsporných opatřeních a trať byla určena jen pro provoz koněspřežky, která sice byla první koněspřežnou železnicí na evropském kontinentu, ale vládla na této trati dalších čtyřicet let.
Koněspřežka z Lince do Českých Budějovic.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Ke konci života byl František Gerstner nucen opustit řadu funkcí, které zastával. Nedokázal se vzdát vedení Českého stavovského polytechnického útavu. Až udání o špatných poměrech, vyšetřování a nucený odchod do penze ho v šestasedmdesáti letech přinutili odjet ke své dceři do Mladějova, aby si tu odpočinul a uspořádal zde své dílo. Do Prahy se už nevrátil, protože tu po čtrnácti dnech zemřel a byl pochován. Na jeho náhrobku je nápis
Immenso juvenis spectabat Sidera coelo,
Certa vir undantes jura docebat aquas,
Naturae humanas adjuvit viribus artes.
Laude senex multa Clarus ad astra redit.
(“Jako mladík pozoroval hvězdy na nekonečném nebi, jako muž stanovil vodám přesné zákony a podpořil lidské umění silami přírodními, jako stařec, proslavený mnohou slávou, odešel ke hvězdám."). Jeho hrob měl být osazen železným pomníkem. Namísto toho daly jeho děti hrob osadit jen deskou.
Hrob Františka Josefa Gerstnera.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Jan Havránek. Under CC BY-SA 4.0.
Použité zdroje
[1] JÁCHYM, F. O jednom velkém snu (K 250. výročí narození Františka Josefa Gerstnera). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, březen 2006, roč. 16, č. 7, s. 443–446. ISSN 1210–1761.
[2] KRAUS, I. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2004. ISBN 80–200–1196–X.
[3] MAYER, D. František Josef Gerstner – tvůrce moderní inženýrské školy. Československý časopis pro fyziku, svazek 57, roč. 2007, č. 3. ISSN 0009–0700.
[4] PSOTA, F. Historie Gerstnerova náhrobku. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1957, roč. 2, č. 3, s. 333-335. ISSN 0032-2423.
[5] STREIT, J. Fr. J. Gerstner. 1. vydání. Praha: Orbis, 1947.
