český matematik
Stanislav Vydra se narodil v Hradci Králové, kde vystudoval i gymnázium u jezuitů a v říjnu roku 1757 do řádu Tovaryšstva Ježíšova vstoupil. Po ukončení noviciátu v Brně byl poslán do Klatov, kde studoval klasické jazyky, historii a zeměpis. Později přešel do Prahy, kde studoval v Klementinské koleji filozofii, němčinu a francouzštinu. V roce 1764 ukončil studium, ale dál se zabýval matematikou a fyzikou. Svými výsledky na sebe upozornil Josefa Steplinga, u kterého se v roce 1766 stal asistentem v astronomické observatoři ve věži Klementina. Vydra se nezabýval jen matematikou a astronomií, ale zajímal se i o tehdejší stav českého jazyka. Četl staré české knihy s náboženskou a historickou tématikou, především od Bohuslava Balbína, a to v něm probudilo vlastenectví.
Stanislav Vydra.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1769 byl vysvěcen na kněze a byl řádem poslán do Jičína a odtud do Vilímova, aby zaskočil za nemocného faráře. Po dvou letech byl Steplingovou zásluhou poslán zpět do Prahy a byl jmenován profesorem matematiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V této době psal především spisy určené pro studenty, např. z roku 1774 o diferenciálním a integrálním počtu Primae calculi differentialis et integralis notiones, o analytické geometrii kuželoseček Suplementum tractatus de sectionibus conicis, o zlatém řezu Adnotationes in regulas arithmeticorum, quas regula aurea ingreditur atd. Jeho rukama prošlo za 30 let pedagogické činnosti kolem deseti tisíc studentů, mezi jeho nejznámější žáky patřil Bernard Bolzano nebo František Gerstner. Z roku 1778 pochází jeho latinsky psaný spis Historia matheseos in Bohemia et Moravia cultae, conscripta bono auditorum suorum o 98 matematicích, kteří působili v Čechách a na Moravě od dob Karla IV. až do začátku obrození. Dvakrát byl Stanislav Vydra děkanem filozofické fakulty a v roce 1800 dokonce i rektorem celého Karlo-Ferdinandova vysokého učení.
Jeho pedagogická činnost zkončila v roce 1803, když oslepl. Jeho jedinou životní náplní se stala snaha dostat český jazyk do škol. Svým dvěma žákům, Josefu Zieglerovi a Janu Dostálovi, diktoval první českou vysokoškolskou učebnici elementární matematiky. Knihu vydal až po Vydrově smrti v roce 1806 jeho nástupce Josef Ladislav Jandera pod názvem Počátkové aritmetyky od Stanislava Vydry, bývalého kanovníka. Názvy kapitol ještě vypovídají o tom, že nebyla zavedena česká odborná matematická terminologie. První kapitola se jmenuje „o věcech, kteréž musejí být vysvětleny, abychom uměli jak s určitými, tak s neurčitými počty nakládati“. Začal pracovat ještě na Algebře, kterou však nedokončil. Jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil, v létě roku 1804 ho postihl silný kašel, vzápětí ohluchl a nakonec ho v noci 3. prosince 1804 ranila mrtvice. Podle úmrtního záznamu z fary kostela sv. Františka zemřel Stanislav Vydra v Praze na Starém Městě v domě čp. 589, na stejném místě jako jeho učitel Jan Tesánek. O řadu let později zemřel ve vedlejším domě Bernard Bolzano. Vydrovi studenti mu jako svoji vděčnost nechali vymodelovat bustu, která byla v roce 1814 umístěná v univerzitní knihovně.
Alois Jirásek popisuje Stanislava Vydru v prvním dílu románu o F. L. Věkovi jako „muže ani ne padesátiletého, nevysoké postavy, suchého, vysokého, lysého čela, tváře výrazné. Na ní sobě každý hned zpovzdálí všiml nosu dosti velikého, ale táhlého a pěkně zahnutého. Kdo však blíže na učeného exjesuitu pohleděl, toho upoutaly jeho veliké, tmavé, zapadlé oči, v nichž zářily bystrý duch, nelíčená vlídnost i přímost.“
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. Cordatus Bohemus Stanislav Vydra. Československý časopis pro fyziku, 2002, č. 5, svazek 52, s. 281–284. ISSN 0009–0700.
[2] Mosaika. 200 let od narození Stanislava Vydry. Rozhledy matematicko-přírodovědecké, 1941, roč. 20, č. 5, s. 139–140.
[3] Stanislav Vydra. (Nástin životopisný.) Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 1872, roč. 1, s. 1-6, 49-54.
