anglický fyzik
Společně se svým otcem pracoval na výzkumu rentgenového záření, hlavně na rentgenové strukturní analýze a rentgenové spektroskopii. Navázali na práci Maxe von Lauea a vypracovali experimentální metodu měření vlnových délek rentgenových paprsků, dokázali interpretovat difrakční obrazy získané při průchodu rentgenového záření krystaly.
Odvodili tzv. Braggovu rovnici, která se užívá ke stukturální analýze pomocí rentgenových a elektronových paprsků při určení vzdálenosti mřížkových rovin v krystalu. Určili strukturu řady krystalických látek a uveřejnili závěry svých teoretických úvah i výsledky měření na rentgenovém spektrometru vlastní konstrukce v knize X–rays and crystal structure. V roce 1915 za tyto výzkumy získali společně Nobelovu cenu za fyziku, Lawrence jako nejmladší laureát vůbec.
William Lawrence Bragg se v letech 1926 až 1933 zaměřil na pokusy potvrzující teorie Petera Debyeho, že tepelný pohyb atomů nepůsobí na polohu a výraznost interferenčních maxim, ale zmenšuje jejich intenzitu. V roce 1941 získal William Lawrence Bragg doživotní titul Sir.
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. Jaké jméno má mít reflexní podmínka? (Ke 100. výročí narození Williama Lawrence Bragga). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 35/1990, č. 2, s. 86–90. CS–ISSN 0032–2423.
[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.