Hermann von Helmholtz

31. srpna 1821 až 8. září 1894
německý fyzik a fyziolog

Zkoumat lidské tělo z pohledu fyziky napadlo asi jako jednoho z prvních vědců Hermanna Helmholtze. A nezůstal jen u fyziologie, ale zabrousil i do fyziky.

Hermann Ludwig Helmholtz se narodil se v Postupimi. Jeho táta byl ředitelem místního gymnázia. Jeho máma byla Angličanka. Na tátovu radu vystudoval medicínu na berlínském vojenském lékařském ústavu Bedřicha Viléma, kde byl jeho učitelem Johanes Müller. V disertační práci poprvé popsal nervové buňky – neurony. Stal se vojenským lékařem a v kasárnách si zřídil malou fyzikálně – fyziologickou laboratoř.

Hermann Helmholtz.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Fyziologie

V letech 1843 až 1848 vypracoval na základě výzkumu svalové činnosti matematický výklad zákona zachování a přeměny energie a ukázal jeho platnost na tehdy známých fyzikálních jevech. V práci z roku 1847 Über die Erhaltung der Kraft (O zachování síly) ještě nemluví o energii, ale o síle.

V roce 1848 začal Hermann Helmholtz učit anatomii pro umělce v Berlíně a v roce 1849 se stal profesorem fyziologie a všeobecné patologie v Königsbergu. Během tohoto pobytu vynalezl oční zrcátko (oftalmoskop) k pozorování sítnice oka. Poprvé změřil rychlost šíření vzruchů z podráždění. V roce 1855 se stal profesorem anatomie a fyziologie v Bonnu a v roce 1858 v Heidelbergu, kde v roce 1863 vydal Lehre von den Tonemp Findungen als physiologischer Grundlage für die Teorie der Musik (Učení o vnímání tónů jako fyziologickém základu teorie hudby), kde položil základy akustiky.

Fyzika

V roce 1871 získal Helmholtz místo profesora fyziky v Berlíně. V roce 1888 se místa vzdal a stal se presidentem Fyzikálně technického říšského ústavu v Berlíně – Charlottenburgu, kde v roce 1894 zemřel. Přátelil se s předními vědci: Johnem Tyndallem, Michaelem Faradayem, Georgem Stokesem, Andrewem Huxleyem, Jamesem Joulem. Studoval u něj Ivan Sečenov, Sofia Kovalevská nebo Heinrich Hertz.

Helmholtz napsal přes 220 prací z fyziologie (zkoumal hraniční problémy fyziologie smyslových orgánů a psychologie, úspěšně spojil fyziologii a fyziku, teorie prostorového a barevného vidění, vysvětlil akomodaci oka, frekvenční analýzu ve vnitřním uchu), optiky (určil teoretické výkonové meze světelného mikroskopu, zabýval se šířením světla v látkovém prostředí), akustiky (objasnil barvu tónu vrchními tóny), hydrodynamiky a aerodynamiky (zákonitosti vírů v proudící kapalině), elektrodynamiky (vzájemné působení elektrických proudů), termodynamiky, elektromagnetismu (elektrické kmity v obvodu s cívkou a kondenzátorem, elektromagnetickou podstatou světla, elektrickými výboji) a vypracoval studie z matematiky.

Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] JEDINÁK, D. Hermann Ludwig Helmholz – mnohostrannosť a univerzalizmus. Rozhledy matematicko–fyzikální, 1999, roč. 76, č. 6, s. 296–298. ISSN 0035–9343.

[2] TESAŘÍK, B. Hermann von Helmholtz – vynálezce (nejen) očního zrcátka. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2001, roč. 10, č. 9, s. 574–575. ISSN 1210–1761.