24. června 1883 – 17. prosince 1964
rakouský fyzik

 

Každý den Zemi bombardují miliardy protonů, jader helia nebo elektronů, které pochází z dalekých nebo blízkých koutů vesmíru. K  objevu kosmického záření nasadil Victor Hess svůj život, když nasedl do balonu a nechal se vynést do vyšších vrstev atmosféry, aby zjistil jejich intenzitu.

Victor Francis Hess se narodil na zámku Waldstein v rakouském Štýrsku. Jeho máma byla Serafine Edle von Grossbauer-Waldstätt a jeho táta Vinzenz Hess pracoval jako královský lesní rada. Na gymnázium i univerzitu chodil v Grazu, doktorský diplom získal v roce 1910. Krátkou dobu pracoval v radiologickém ústavu Vídeňské akademie věd u profesora Schweidlera a studoval radioaktivní děje. Pak se stal asistentem Stephana Meyera na institutu pro výzkum radioaktivity na vídeňské akademii věd.


Victor Hess.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V letech 1921 až 1923 pracoval na univerzitě ve Washingtonu jako vedoucí výzkumného radiologického ústavu, založil vědeckou laboratoř ve státě New Jersey a stal se jejím ředitelem. Kromě toho působil i jako konzultant pro fyziku u amerického ministerstva vnitra ve Washingtonu. Na univerzitu do Grazu se vrátil v roce 1923, za dva roky tam byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky a v roce 1931 ředitelem nově založeného Institutu radiologie v Insbrucku a profesorem na tamnější univerzitě.

Objev kosmického záření

Hess se ve své práci zabýval zářením. Intenzivně hledal příčinu ionizace vzduchu, která způsobuje vybíjení elektroskopu i tehdy, je–li ze všech stran krytý olovem. Již dříve fyzikové zjistili, že původcem vybíjení elektroskopu není záření vycházející z povrchových vrstev půdy ani záření radioaktivních plynů. V roce 1913 při pokusech s létajícími balóny dospěl k závěru, že toto záření není pozemského původu, protože s rostoucí výškou roste jeho intenzita, a že tedy jediným možným zdrojem tohoto záření je kosmos, a proto toto záření pojmenoval kosmickým.

V horách nedaleko Innsbrucku na Hafelekaru ve výšce 2300 m nechal Victor Hess postavit observatoř pro studium kosmických paprsků. Spolu s Carlem Andersonem byl v roce 1936 navržen k udělení Nobelovy ceny. Již předtím získal Abbeho cenu a medaili od Institutu Carl Zeiss v Jeně a stal se dopisujícím členem Akademie věd ve Vídni.

Jeho další práce se týkala např. dějů v ionizovaných plynech, měření v oblasti gamma paprsků, měření radiace, elektrické vodivosti ionizovaných plynů a atmosféry, změn ionizace v atmosféře, elektrických nábojů v ovzduší, měnící se intenzity kosmického záření atd.

Jeho manželka byla židovského původu, proto se oba přestěhovali v roce 1938 do USA, žili v New Yorku a americké občanství získali v roce 1944. V roce 1958 odešel z Fordham Univerzity a 17. prosince 1964 zemřel v Mount Vernon na Parkinsonovu chorobu.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

[3] Historie elektřiny a magnetizmu. Konstrukční elektronika A RADIO, 2003, č. 5.

Autor textu

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.