americký fyzik
V době druhé světové války se aktivně podílel na projektech zadávaných Národní bezpečnostní komisí a Úřadem pro vědecký výzkum a rozvoj. Zkoumal především rentgenové záření, zabýval se prostorovým rozložením fotonů produkovaných rentgenovými paprsky v různých plynech.
V roce 1930 s Robertem Millikanem začal se studiem kosmického záření, které nakonec vedlo k objevu pozitronu. Pomocí Wilsonovy komory zjistil, že pozitron má hmotnost elektronu, ale s kladným elementárním nábojem. Experimentálně tak potvrdil existenci částice, kterou předpověděl Paul Dirac v roce 1928. Protože pozitron objevil v kosmickém záření, rozhodl se ho hledat i na Zemi. Se svými spolupracovníky pak našel přímý důkaz, že při dopadu určitého druhu záření gama na různé materiály vznikají elektron–pozitronové páry.
Anderson se věnoval studiu energetických poměrů kosmického záření a úbytkům energie při vysokých rychlostech jakými se pohybují elektrony na svých drahách. V roce 1932 spolu se Sethem Neddermeyerem experimentálně dokázali, že pozitrony vznikají při pronikání gama záření některými materiály. Od roku 1933 pak pokračoval v práci z oblasti radiace a pilně publikoval v časopise Physical Review and Science.
Carl Anderson má velkou zásluhu o hlubší poznání struktury hmoty obecně. V roce 1936 při výzkumu kosmického záření objevil (opět spolu se S. Neddermeyerem) novou částici teoreticky předpovězenou japonským fyzikem Hideki Yukawou. Tato částice dostala jméno mezon.
V roce 1936 získal Anderson Nobelovu cenu za fyziku za objev pozitronu. Cenu získal společně s Victorem Hessem, který ji získal za objev kosmického záření. Mimo Nobelovy ceny za fyziku získal řadu dalších ocenění převážně amerických vědeckých pracovišť. Po válce v roce 1946 se Anderson oženil. Carl Anderson zemřel v roce 1991 v kalifornském San Marinu a je pochován v Los Angeles.
Zdroj: familypedia.wikia.com. Under Creative Commons.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] TESAŘÍK, B. Carl David Anderson: objevitel pozitronu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2012, roč. 21, č. 8, s. 505–506. ISSN 1210–1761.
[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
[4] Historie elektřiny a magnetizmu. Konstrukční elektronika A RADIO, 5/2003.