americký fyzik
Ernest Orlando Lawrence se narodil v americkém Cantonu. Studoval na univerzitách v Jižní Dakotě, Minnesotě a Yale. Od roku 1928 byl profesorem fyziky na univerzitě v Barkley a od roku 1936 vedoucím zdejšího ústavu pro výzkum záření.
Ernest Lawrence.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Nejdřív se věnoval fotoelektrickému jevu, studiu kanálových paprsků a teorii tepelného záření. Později se zabýval různými jadernými reakcemi, umělou radioaktivitou, vlivem záření na živý organismus, umělou přeměnou prvků a získáváním radioaktivních prvků. V roce 1930 přišel Lawrence s návrhem na magnetický rezonančí urychlovač částic, později pojmenovaný jako cyklotron. Se svými spolupracovníky sestrojil i jeho první model.
Později se podílel na konstrukci dalších urychlovačů protonů, deuteronů a částic alfa, s jejichž pomocí získal mnoho umělých radioaktivních látek. Rozpracoval konstrukci betatronu a spolupracoval na přípravách konstrukce synchrotronu a synchrocyklotronu. V roce 1939 byl za vynález a konstrukci cyklotronu odměněn Nobelovou cenou za fyziku. V roce 1955 Lawrence bombardováním atomových jader mědi získal antiproton. Společně s Robertem Oppenheimerem, Arthurem Comptonem a Enricem Fermim byl členem komise atomových fyziků, která během druhé světové války pracovala na projektu atomové bomby, a stál u zrodu první vodíkové bomby.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
