švýcarský teoretický fyzik
Kořeny Pauliho rodiny sahají do Prahy. Wolfgangův dědeček i otec zde měli judaické vydavatelství a knihkupectví. Wolfgangův otec Wolf Pascheles v Praze vystudoval lékařství, odešel v roce 1899 do Vídně, kde se stal profesorem na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Přestoupil od judaismu ke křesťanství a změnil si jméno na Pauli a oženil se s Bertou Schutzovou. Zde se jim také narodil malý Wolfgang, kterému šel za kmotra Ernst Mach. Wolfgang Pauli svoje studia začal na humanitním gymnáziu ve Vídni. V době okolo maturity napsal první vědecký článek, který vzbudil pozornost a obdiv samotného Alberta Einsteina. Po maturitě v roce 1918 odešel do Mnichova, kde studoval u Arnolda Sommerfelda. Z jeho strany přišla nabídka pro tehdy posluchače třetího ročníku, aby napsal pro Encyklopedii matematických věd stať o teorii relativity. Encyklopedie vyšla v roce 1921 a Pauliho část zaujímala 237 stran, v pozdější době vyšla několikrát jako monografie.
Wolfgang Pauli.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Po skončení studií prohluboval svoje fyzikální znalosti v Kodani u Nielse Bohra a jako asistent Maxe Borna na univerzitě v Göttingenu. Roku 1923 odešel do Hamburku, kde působil od roku 1924 jako docent a o dvě léta později jako jeden z nejmladších univerzitních profesorů. V dubnu 1928 byl jmenován profesorem Konfederální vysoké školy technické v Zürichu, kde s výjimkou let 1935/36, 1940/45, 1949/50 a 1952, kdy byl v USA, přednášel až do své předčasné smrti. V dobách jeho amerického pobytu kraloval v Princetonu Albert Einstein a právě jeho teorie relativity a kvantová mechanika se staly Pauliho parketou. Pomohl jim dát praktický rozměr a posunout je ke srozumitelnosti. V době války, na rozdíl od mnoha slavných přátel a spolupracovníků, odmítl jakoukoliv účast na spojeneckém projektu atomové bomby.
Solvayova konference v roce 1927, Pauli stojí ve druhé řadě čtvrtý zprava.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Benjamin Couprie, Institut International de Physique de Solvay. Public domain.
Wolfgang Pauli byl čistý teoretik. Při všech praktických činnostech byl velmi neobratný a tak se při jeho návštěvě experimentálních laboratoří všichni obávali, že pokazí nákladné přístroje nebo dojde k explozi. Roku 1922 při studiu hyperjemné struktury spektrálních čar předložil hypotézu o spinu částic, jakémsi vnitřním rotačním pohybu. Ve stejném roce, ještě před vznikem kvantové mechaniky, objevil vylučovací princip: v jednom kvantovém stavu se mohou nacházet nejvýše dva elektrony. V článku z roku 1925 ukázal, že pomocí čtveřice kvantových čísel (Niels Bohr předtím uvažoval pouze tři) lze vysvětlit obsazování energetických hladin atomů elektrony, a tedy i Mendělejevovu periodickou soustavu prvků. Hlubší zdůvodnění tohoto principu v rámci kvantové elektrodynamiky uveřejnil až v roce 1940. V roce 1945 si odjel do Švédska pro Nobelovu cenu za fyziku, kterou obdržel za vylučovací princip. V roce 1927 vysvětlil paramagnetismus elektronového "plynu" v kovech. Ve stejném roce vypracoval nerelativistickou teorii elektronového spinu. V roce 1929 stál spolu s německým fyzikem Wernerem Heisenbergem u základů kvantové elektrodynamiky. V roce 1931 předpověděl existenci a roku 1933 zformuloval základní vlastnosti částice s nepatrnou klidovou hmotností, kterou italský fyzik Enrico Fermi nazval neutrino. Částice byla experimentálně objevena až po uplynutí čtvrt století v roce 1956.
Proslulou vášní Wolfganga Pauliho bylo spaní: probouzel se až pozdě odpoledne a pracoval v noci. Když se ho v Princetonu ptali, zda–li by mohl přednášet od jedenácti hodin dopoledne, skromně odpověděl, že by nevydržel být tak dlouho vzhůru.
Oženil se s berlínskou tanečnicí M. Doppnerovou. Manželství se brzy rozpadlo a Pauli řešil deprese alkoholem a nakonec pomocí psychoterapeuta C. G. Junga. Tomu prý napsal asi 1000 dopisů, ve kterých popisoval své hrůzostrašné sny. Posledních dvacet let prožil ve spokojeném manželství s F. Bertramovou.
Použité zdroje
[1] JÁCHIM, F. Wolfgang Pauli odstranil poslední záhadu elektronového obalu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2013, roč. 22, č. 3, s. 234–235. ISSN 1210–1761.
[2] ŠTOLL, I. Historky o slavných fyzicích a matematicích. 1. vydání. Praha: Prométheus, 2005. ISBN 80–7196–309–7.
[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
[4] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.
