německý fyzik
Arnold Johannes Wilhelm Sommerfeld se narodil v rodině lékaře v Königsbergu. V letech 1886 – 1890 studoval na univerzitě v Königsbergu u Fredericka Lindemanna, Adolfa Hurwitze a Davida Hilberta. V dizertační práci se věnoval rovnicím matematické fyziky. Od roku 1891 byl asistentem Felixe Kleina v Göttingen. V roce 1896 habilitoval s prací o matematické teorii difrakce světla. Za rok už byl profesorem na Báňské akademii v Clausthale a od roku 1900 na Vysoké škole technické v Aachenu. V roce 1906 se stal profesorem na mnichovské univerzitě, kde do konce života přednášel teoretickou fyziku. Založil tady školu teoretické fyziky, z které vyšel např. Werner Heisenberg, Wolfgang Pauli, Peter Debye a Hans Bethe. Zabýval se všemi problémy teoretické fyziky od turbulence kapalin až po teorii relativity a kvantovou teorii a fyziku tuhých těles. V letech 1899 až 1909 se zabýval především teorií rentgenového záření a dynamikou elektronů.
Arnold Sommerfeld.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Na prvním Solvayově kongresu v Bruselu v roce 1911 referoval o problémech Planck–Einsteinovy kvantové teorie. Sommerfeld se nejvíce zasloužil o výstavbu první kvantové teorie stavby atomů, kterou označujeme jako Bohrovu–Sommerfeldovu teorii. Sommerfeld zavedl druhé kvantové číslo. Tato teorie byla završená v roce 1919, kdy Sommerfeld napsal kompendium atomové fyziky s názvem Atombau und Spektrallinien (Stavba atomů a spektrální čáry). Tato kniha obsahuje už všechny podstatné výsledky kvantové mechaniky. Sommerfeld se zabýval i Zeemanovým jevem, jemnou strukturou vodíkového spektra a rentgenovým spektrem, zavedl konstantu jemné struktury a výběrová pravidla. Položil základy kvantové elektronové teorie kovů a vroce 1931 vybudoval teorii brzdného záření elektronů.
Použité zdroje
[1] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
