americký fyzik
William Bradford Shockley se narodil v rodině báňského inženýra v Londýně. Ve třinácti letech se společně s rodiči odstěhoval do USA. Studoval na univerzitě v Kalifornii, kde obhájil doktorskou disertaci věnovanou problému struktury energetického pásma chloridu sodného. V letech 1936 až 1950 pracoval u firmy Bell Telephone Company, kde se stal ředitelem tranzistorového oddělení. Pracoval v oblasti fyziky pevných látek, ve výzkumu polovodičů, věnoval se teorii vakuových trubic, teorii feromagnetismu, problémům slitin, samoindukci mědi apod. Společně s Johnem Bardeenem a Walterem Brattainem teoreticky rozpracovali a objasnili tranzistorový jev. Během druhé světové války byl odborným poradcem na ministerstvu války pro výzbroj ponorek. Od roku 1946 působil jako profesor na Princetonské univerzitě a od roku 1954 na technice v Kalifornii. V roce 1959 společně s Brattainem a Bardeenem získal Nobelovu cenu za fyziku za studium polovodičů a objev tranzistorového jevu.
William Shockley.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
