japonský fyzik
Sin–itiro [Šin–ičiró] Tomonaga se narodil v Tokiu jako syn vysokoškolského profesora filozofie. Studoval na císařské univerzitě v Kjótu, kde po absolutoriu začal přednášet, ale brzy nastoupil do Výzkumného institutu fyziky a chemie v Tokiu. Během studia se seznámil s Hideki Yukawou a během dalších let se z nich stali odborní soupeři. V letech 1937 – 1939 byl na studijním pobytu v Lipsku, zabýval se tu jadernou fyzikou a kvantovou teorií pole u Wernera Heisenberga. V roce 1941 se ze zahraničí vrátil zpět do Japonska a stal se profesorem teoretické fyziky Tokijské univerzity. Později založil Institut jaderných studií, stal se univerzitním prezidentem a předsedou japonské státní vědecké rady.
Sin–itiro Tomonaga.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Tomonaga pracoval v oblasti jaderné fyziky – teorie atomového jádra, interakce elementárních částic a polí, mezonová teorie. Během druhé světové války předložil formulace konvergence v kvantové teorii pole a vytvořil vlastní teorii mikrovlnného systému. Objasnil pohyb elektronů v magnetronu a pracoval na jednotné teorii systémů, které se skládají z vodivých vln a dutinových rezonátorů. Spolu s americkými vědci objasnil vzájemné působení elektricky nabitých částic a elektromagnetického pole, což mělo obrovský význam pro další vývoj jaderné, ale i kvantové fyziky. Společně s Richardem Feynmanem a Julianem Schwingerem získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1965 za vypracování základních principů kvantové elektrodynamiky.
Použité zdroje
[1] TESAŘÍK, B. Šin–ičiró Tomonaga – teoretik elementárních částic. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2006, roč. 15, č. 8, s. 505. ISSN 1210–1761.
[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
