italský fyzik
Evangelista Torricelli se narodil ve Feanze v provincii Ravenna jako prvorozený syn Gaspara Torricelliho. Jeho otec brzy zemřel, a tak ho vychovával jeho strýc, učený mnich, který ho přivedl do místní jezuitské koleje, kde v letech 1625 až 1626 poprvé zasedl do školních lavic. Byl velmi dobrým a nadaným studentem, proto ho strýc poslal studovat do Říma. Účastnil se přednášek matematika Benedikta Castelliniho, žáka Galilea Galileiho, který ho seznámil nejen s Galileiho dílem, ale i s Koperníkovým O obězích sfér nebeských a dalšími důležitými díly. Po ukončení studia prožil několik let mimo Řím jako sekretář Galileiho dávného přítele Giovaniho Ciampoli.
Evangelista Torricelli.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Na základě Galileiho Rozprav o dvou nových vědách, mechanice a místních pohybech napsal a v roce 1641 vydal Trattato del moto (Pojednání o pohybu), ve kterém originálně vyložil Galileiho nauku. V podstatě přizpůsobil Galileiho zákony o volném pádu pro rychlost výtoku otvorem ve stěně nádoby v určité hloubce pod hladinou a nalezl vztah, podobný tomu pro rychlost volného pádu po uražení určité dráhy. Castellini vzal tento spis na cestu do Florencie, během níž se zastavil u svého stařičkého učitele Galileiho. Nalezl ho sice slepého a nemocného, ale duševně čilého. Odevzdal mu Torricelliho spis společně s dopisem. Navrhl Galileimu, aby Torricelliho přijal jako pomocnou sílu k dokončení jeho Rozprav. Na Galileiho pozvání přišel Torricelli do vily Arcetri 10. října 1641 a pod Galileiho vedením sepsal pátou rozmluvu. Delší pobyt v Galileiho přítomnosti mu však nebyl dopřán, protože mistr mu 8. ledna 1642 zemřel v náručí. Když se chystal zpět do Říma, nabídl mu velkovévoda Leopold z Toscany místo následníka Galileiho a profesuru matematiky ve Florencii. Velkovévoda pak jeho další činnost štědře finančně podporoval.
V roce 1644 ve Florencii vydal Opera geometrica (Díla měřičská), která obsahuje dvě knihy o kouli, dvě knihy o volném pádu a o pohybech vrhu (zabýval se i odporem vzduchu, založil tak balistiku), dodatky o kvadratuře paraboly, cykloidě a šroubovici.
Jako druhou etapu jeho vědeckého zájmu můžeme označit pokusy s atmosférickým tlakem vzduchu. Torricelli zavrhl aristotelovský pojem horror vacui (odpor přírody proti prázdnému prostoru), kterým se vysvětlovaly účinky tlaku vzduchu, vystupování vody v čerpadlech apod. Zavedl označení atmosférický tlak vzduchu.
Velký rozruch ve Florencii v té době způsobil fakt, že nešlo vyčerpat vodu z větší hloubky než 10 metrů. Galilei celou věc vysvětlil tak, že odpor prázdného prostoru má určitou velikost a snažil se ji změřit. Rozřešení této záhady se podařilo Torricellimu až po Galileiho smrti. Ten navrhl praktičtější řešení, a to použít jen jeden metr dlouhou skleněnou trubici naplněnou rtutí. Tuto myšlenku sdělil svému žáku Vincenziu Vivianimu, který experiment v roce 1643 (rok po Galileiho smrti) uskutečnil. Jak Torricelli předpokládal, při pokusu zůstalo v trubici jen 76 cm rtuťového sloupce. Tím bylo dokázáno, že rtuť i sloupec vody kladou stejně velký odpor vzduchu, protože 76 cm rtuti i 10 m vodního sloupce váží (dle Galileiho měření přibližně) stejně. Torricelli tento pokus mnohokrát opakoval a pozoroval nepřetržitě se měnící sloupec rtuti a tím i měnící se atmosférický tlak. V roce 1643 byl pokusy natolik zaneprázdněn, že nestačil o výsledcích bádání publikovat. Zachovaly se dopisy Michelangelu Riccimu, které uveřejnil v roce 1663 Torricelliho žák Carl Dati.
Měření barometrického tlaku.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Proslulý pokus s trubicí naplněnou rtutí vyvolal řadu otázek a zdaleka ne všichni byli o vzduchoprázdnu nad rtuťovým sloupcem přesvědčeni. Aristoteliky, ale i příznivce René Descarta, pokus nepřesvědčil a ti stále tvrdili, že v uzavřeném prostoru nad rtutí cosi je, “neboť sklo má velmi jemné póry, jimiž mohou pronikat paprsky světla, magnetu a jiné velmi drobounké částečky hmoty“. V této době definitivně padl názor na vzduch jako bezhmotnou a beztížnou substanci ve smyslu antického učení o čtyřech živlech. Roku 1644 vynalezl rtuťový barometr. Pokoušel se o konstrukci rtuťového teploměru.
Velice dobře ovládal také matematiku. Ve své knize Quadratura parabolae et Solido hyperbolico acuto podrobně popsal vlastnosti kuželoseček a uvedl analytické řešení i takových případů, jakými je vedení tečny v bodě paraboly.
Evangelista Torricelli zemřel na tyfovou horečku v době, kdy sestavoval svou korespondenci s francouzskými matematiky. Podle svého přání byl pochován ve florentském kostele San Lorenzo.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] AUGUSTA, P. - KLŮNA, P. Tajemství přesnosti. 1. vydání. Praha: Albatros, 1983. ISBN 13–856–83.
[2] JÁCHIM, F. Evangelista Torricelli – 350 let od smrti. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, říjen 1997, roč. 7, č. 2, s. 121–122. ISSN 1210–1761.
[3] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
[4] MICHL, F. Evangelista Torricelli. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1909, roč. 38, s. 257–262.
[5] RŮŽEK, J. Evangelista Torricelli. Přemožitelé času 10.
