český matematik
Jan Sobotka se narodil v Řepníkách u Vysokého Mýta 2. září 1862 v rodině krejčího jako prostřední syn. Studoval na německé reálce v Praze na Kampě. Pak studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě a v letech 1881 až 1886 na C. a K. české vysoké škole technické v Praze. Jeho učiteli byli bratři Weyrové, František Studnička apod. Pak působil pět let na C. a K. české vysoké škole technické na Ústavu deskriptivní geometrie jako asistent Františka Tilšra, kterého často na přednáškách zastupoval. V roce 1891 odjel na roční studijní pobyt k Wilhelmu Fiedlerovi do Švýcarska. Po několika měsících po návratu odjel na další studijní cestu do Vratislavi, kde studoval geometrii u Jacquesa Sturma.
Jan Sobotka.
Zdroj: KADEŘÁVEK, F. Jan Sobotka. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. roč. 52 (1923), s. 1-9. Public domain.
Po návratu do Čech zjistil, že není žádné vhodné místo profesora na vysoké ani střední škole, proto odešel do Vídně jako suplent na reálce. Po dvou letech získal místo asistenta deskriptivní geometrie na tamní vysoké škole technické a 1. března 1897 byl jmenován mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, geometrie novější a grafického počítání. I když toto místo pro něj bylo velkou poctou, přesto toužil pracovat v Čechách. To se mu podařilo po založení C. K. české technické vysoké školy Františka Josefa v Brně, kam v roce 1899 odešel jako řádný profesor budovat ústav deskriptivní geometrie. Konečně po pěti letech 1. dubna 1904 získal své vysněné místo. Byl jmenován řádným profesorem matematiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě společně s Karlem Petrem na uvolněné místo po Františkovi Studničkovi. Zde přednášel ve starých a malých posluchárnách v Klementinu. Pro sebe neměl kancelář žádnou. Musel úřadovat a zkoušet ve vlastním bytě. Společně s ostatními se proto pustil do budování moderně vybavené budovy matematicko-přírodovědeckého ústavu na Karlově. Sobotkovy přednášky byly každý rok jiné, původní a pečlivě zpracované. Jan Sobotka začal publikovat už ve 25 letech. V roce 1906 vydal vysokoškolskou učebnici deskriptivní geometrie s názvem Deskriptivní geometrie promítání paralelního, ve které vyložil (často zcela původně) základní zobrazovací metody založené na rovnoběžném promítání.
Použité zdroje
[1] KADEŘÁVEK, F. Jan Sobotka. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. roč. 52 (1923), s. 1-9.
[2] VLACH, M. – KEMENNY, V. – ŠIMÁNKOVÁ, I. – VEVERKA, L. Cesty nesmrtelných. Putování po osudech a hrobech slavných českých matematiků, fyziků a astronomů. Edice popularizace MarfyzPress, 2016. ISBN 978-80-7378-312-9.
