švýcarský matematik
Johann Bernoulli se narodil jako desáté dítě obchodníka Nicolause Bernoulliho. Měl se stát také obchodníkem, ale prosadil si studium lékařství. Jeho bratr Jacob (I Bernoulli) mu ukázal krásy matematiky a Joahann pak získal doktorát za matematickou práci. Společně s bratrem Jacobem studovali velmi nesrozumitelný článek Gottfrieda Leibnize z roku 1648. Podařilo se jim ho pochopit a oba se stali horlivými zastánci integrálního a diferenciálního počtu.
Johann I Bernoulli.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Johann Rudolf Huber. Public domain.
Johann pobýval v roce 1691 v Paříži, kde v kroužku zájemců propagoval diferenciální a integrální počet. Mezi posluchači byl i markýz l´Hospital, který Johanna pak platil jako svého učitele. Podepsali smlouvu, že Johann Bernoulli bude markýzi l´Hospitalovi psát dopisy, kde mu bude vysvětlovat matematické principy i výsledky vlastní práce. Tyto dopisy pak markýz doplnil ilustračními příklady a vydal je v roce 1696 jako první učebnici těchto oborů pod názvem Analyse des infiniment petits pour l'intelligence des lignes courbes (Analýza nekonečně malých veličin vedoucí k pochopení křivek).
I když se markýz v úvodu zmiňuje, že je pouhým vydavatelem, že kniha obsahuje výsledky Johanna Bernoulliho, přesto ho veřejnost považuje za autora. Objevila se tu i první formulace l´Hospitalova pravidla, jehož pravým autorem je Johann Bernoulli. Ten se ani po markýzově smrti nedovolal spravedlnosti, protože mu přišlo ponižující předložit smlouvu s markýzem nebo kopie dopisů (ty byly nalezeny až ve 20. století).
V roce 1695 měl Johann Bernoulli finanční problémy, a proto odešel do Groningenu pracovat jako profesor matematiky. Po smrti bratra Jacoba odešel do Basileje a získal po něm jeho profesorské místo. Jeho žákem a přítelem jeho synů byl později Leonhard Euler. Johann I Bernoulli měl tři syny. V roce 1695 se narodil nejstarší Nicolaus, o pět let později prostřední Daniel a za dalších deset let nejmladší Johann.
Hlavním zájmem Johanna I Bernoulliho byly problémy mechaniky, které se snažil vyjádřit diferenciálními rovnicemi a ty pak různými metodami řešil. Už v roce 1691 pomocí exponenciálních funkcí vyjádřil křivku, kterou vytváří volně zavěšené lano – tzv. řetězovku. Zavedl integraci racionálních funkcí na základě jejich rozkladu na součet částečných zlomků, vypracoval exponenciální kalkul pro řešení určitých typů diferenciálních rovnic. Z popudu Gottfrieda Leibnize zveřejnil v roce 1695 problém o brachistochroně. Popsal balistickou křivku apod.
Použité zdroje
[1] SIERKSMA, G. Johann Bernoulli (1667 – 1748): Deset neklidných let v Groningen. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 39/1994, č. 1, s. 14–26. CS–ISSN 0032–2423.
[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, pátý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[3] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.
