Pouhým okem nedokážeme na žádné planetě pozorovat detaily, proto průzkum povrchu a vytvoření prvních map Marsu muselo počkat až na objev a zdokonalení dalekohledu. V roce 1659 pozoroval Christian Huygens jako první na povrchu Marsu sopečnou pláň později nazvanou Syrtis Major. První skutečnou mapu povrchu Marsu zveřejnil Giovanni Schiaparelli. Myslel si, že na Marsu vidí kanály - řeky, kterými teče voda. Schiaparelli po patnácti letech pozorování si o povrchu Marsu myslel:
- podnebí planety se podobá podnebí Země za jasného dne na vysokých horách,
- póly jsou pokryty sněhem a ledem,
- červenožluté části povrchu jsou pevniny,
- modrozelené části jsou vodní plochy,
- kanály jsou průplavy vroubené po obou stranách bujnou vegetací,
- změny vzhledu závisí na ročních dobách Marsu.
Schiaparelliho mapa povrchu Marsu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
My ale žijeme v 21. století v mapu Marsu máme kdykoliv k dispozici nejen na exponátu v Techmanii, ale i na Googlu. A co zajímavého můžeme na mapě hledat? Na Marsu se nachází pánve, planiny, sopky i údolí. Největší, nejznámější a nejstarší pánví na jižní polokouli Marsu je Hellas Planitia s průměrem 1600 km a hloubkou 6 km. Největší údolní soustava se jmenuje Valles Marineris a její okraje jsou od sebe vzdáleny 200 km až 500 km. Hloubka údolí je až 7 km. V okolí planiny Tharsis na severní polokouli se nachází největší sopka na Marsu (dokonce i v celé sluneční soustavě) Olympus Mons. Ční do výšky 25 km nad ostatní terén. Má základnu o průměru 550 km, na vrcholu kráter o průměru 72 km.
