Autor textu
Autor textu: 
Pohyb vodní masy se označuje jako vlna. Jsou nejčastěji vyvolány větrem (tzv. eolické vlny), mořskými proudy, zemětřesením, sesuvem půdy nebo částí ledovce do vody. Rychlost šíření vln na vodě zkoumal Wilhelm Weber, William Thomson (lord Kelvin) nebo také František Gerstner.

Teorie

Vítr způsobuje rotační pohyb částic na hladině vody, částice proto rotují na místě a po hladině se ve směru větru posouvá jen tvar vlny. Vrchol vlny se označuje jako hřbet, nejnižší bod jako důl nebo vpadlina. Délka vlny je vzdálenost mezi dvěma hřbety, výška vlny vzdálenost mezi hřbetem a dolem. Výška vln dosahuje asi 4 m, i když při bouřkách mohou dosáhnout ty největší až k 15 m. Perioda vlny je čas, který uplyne, než se hřbet následující vlny objeví na místě první vlny. 


Základní charakteristiky vlny.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

S rostoucí hloubkou se výška vlny rychle zmenšuje. V hloubce rovné polovině délky vlny klesne výška vlny dvacetkrát a v hloubce rovné délce vlny již prakticky žádný pohyb není. Výšku vlny ovlivňuje především síla větru, rychlost vlny především jeho rychlost, hloubka vody a stabilita směru větru. Může navíc docházet ke sčítání vln (nebo naopak jejich zrušení).

Tvar vlny se výrazně mění, když se vlna blíží ke břehu. Rotační pohyb částic vody se přibržďuje o dno, zatímco u hladiny se rychlost uchovává. Tím se zkrátí délka vlny, zvětší se její výška a při hloubce vody asi 1,3násobek výšky vlny, se vlna láme. Pod zlomem s sebou strhává vzduch, čímž dochází k jejímu zpěnění. Místo, v němž se vlna láme se označuje jako vlnolam. U pobřeží s relativně stálými větry dochází k lomu ve stále stejné vzdálenosti od břehu a v místě vlnolamu se na dně vytváří výrazný písečný val. Vlna pak prudce naráží na břeh a vzniká příboj. Jeho síla závisí na tvaru pobřeží – silný je příboj na útesech, kde dochází ke sčítání několika po sobě jdoucích vln, u pobřeží bývá příboj slabší. 


Lámající se voda.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Malene Thyssen. Under Creative Commons.
Zajímavost z geografie:
Tsunami (z japonského cunami - vlna v přístavu) je jednou z živelných katastrof, které doprovázejí život na naší planetě. Tsunami bývají vyvolány zemětřesením nebo vulkanickou činností na volném moři. K vyvolání vln tsunami je potřeba zemětřesení o velikosti nejméně 7,5 stupně Richterovy škály. Pohybem desky se rozvlní vodní sloupec nad deskou a tsunami se pak šíří na všechny strany. Avšak ne každé podmořské zemětřesení musí nutně vyvolat tsunami.

Vlna tsunami z roku 2004 po zemětřesení v indickém oceánu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Vlna vznikající na volném moři vlivem zemětřesení se šíří podle zákonů o šíření vlnění. Amplituda vznikající vlny je malá (dm až desítky dm), nedochází k proudění vody. Oceánem se šíří vlna (mění se výška hladiny – vrch a důl) a energie obsažená ve vlně. Když se vlna dostane k pobřeží, část energie vlny se přemění na vnitřní tření vody, tření vody o dno, tření o břeh – dochází k přeměnám energie v teplo; většina energie však zůstává i nadále ve vlně. Čím víc se vlna zpomalí, tím větší část kinetické energie se přemění na potenciální energii – což se projeví zvětšením výšky vlny a kinetická energie se projeví jako silný proud vodní masy směrem do vnitrozemí.

Když se vlna blíží k pobřeží, jako první dosáhne břehu důl vlny. Tento jev registrujeme tak, že i voda z pobřeží steče do důlu vlny, odhalí se pobřeží v délce mnoho desítek metrů až km. Teprve po určité době (podle vlnové délky vlny je časový odstup až několik minut) se k pobřeží dostane vrch.

Autor textu
Autor textu: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.