Věda a technika v pozadí
Srdeční záležitost
Teorie
Srdce se skládá ze čtyř dutin – dvě síně a dvě komory. Mezi pravou síní a pravou komorou se nachází trojcípá chlopeň, mezi levou síní a komorou dvojcípá chlopeň. Funkcí chlopní je nepropouštět krev zpět do krevního oběhu. Nejdůležitější činností srdce je udržovat cirkulaci krve bohaté na kyslík v cévách po celém těle. Srdce se tedy rytmicky naplňuje krví ze žil a vyprazdňuje do tepen.
Srdce.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Základem činnosti srdce je rytmické střídání stahu srdeční svaloviny (systoly) a ochabnutí srdeční svaloviny (diastoly). Při systole se dutiny v srdci vyprazdňují a stah postupuje jako vlna z obou předsíní do komor. Při diastole je tomu naopak, srdce se plní krví. Obě poloviny srdce pracují současně.
Řízení srdce je automatické a jeho práce musí být rytmická. Přímo v srdci vznikají impulzy, které jsou rozváděny srdeční svalovinou. Vznik impulzů zajišťují zvláštní svalová vlákna. Tato vlákna vlastně zabezpečují chod srdce. Dávají srdci informaci ve formě elektrických impulzů, kdy se která část má stáhnout. Podnětem pro stažení je za normálních okolností elektrický impulz, který vychází z určitých oblastí srdeční svaloviny. Těmto elektrickým impulzům říkáme akční potenciály. Ty vznikají tak, že přes buněčnou stěnu prostupují ionty. Znamená to, že přes ni protéká elektrický proud. Takové podráždění vyvolá koncentrační rozdíly sodných a draselných iontů na vnitřní a vnější straně membrány a změní se tak napětí na buněčné membráně.
Srdce se stáhne zhruba 100 000krát denně a přečerpá v klidu okolo 5000 – 7000 litrů krve. Při běžné zátěži je tomu až jednou tolik a při těžším cvičení až 5krát tolik krve v průběhu 24 hodin.
Srdeční činnost má i své zevní projevy. Jedním z nich je snímání akčních srdečních potenciálů, které se snímají z různých míst na povrchu těla. Přístroj, který snímá tyto potenciály, se jmenuje elektrokardiograf (EKG). Při každém stahu srdečního svalu vzniká slabé elektrické napětí, které se šíří až na povrch lidského těla, kde ho lze snímat pomocí EKG. Tento přístroj citlivě snímá elektrickou aktivitu srdce v čase. Měření probíhá tak, že se na několik různých částí těla připevní elektrody, které jsou kabely propojeny s EKG přístrojem. Nejčastěji jich bývá dvanáct. Místa snímání potenciálu jsou nejčastěji na končetinách a na hrudníku. Výsledek měření se zaznamenává na speciální papír jako takzvaná EKG křivka neboli elektrokardiogram.
Normální EKG signál získaný během jednoho srdečního cyklu.
Zdroj: commons.wikimedia.org.
Jeden cyklus srdeční činnosti, kdy se postupně naplní dutiny srdce a opět se vyprázdní, trvá přibližně 0,8 sekundy. Důležitým parametrem při jeho hodnocení je poloha a vzájemné vzdálenosti mezi vlnami a kmity P – Q – R – S – T.
Základní podoba vln EKG.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Měřením EKG můžeme určit tepovou frekvenci. Tepová frekvence určuje počet srdečních stahů neboli tepů za minutu. Dospělý člověk má v klidu 70 – 80 tepů za minutu. V některých případech se můžeme setkat se zrychlenou tepovou frekvencí (tachykardie), která je v klidu více jak 100 tepů za minutu. Opačným jevem je zpomalení (bradykardie), která je v klidu pod 60 tepů za minutu. Při normální činnosti je tep pravidelný. Jeho kvalita se však může zhoršit, například při nízkém tlaku v tepnách, při poruše srdečního rytmu nebo v šoku a tep je potom nitkovitý.
Srdce člověka se stáhne průměrně 70krát za minutu. Při sportování nebo při stresu může srdce tepat až 200krát za minutu. Srdce rejska tluče běžně i 800krát za minutu a srdce letícího kolibříka i více než 1000krát za minutu! Na druhou stranu srdeční tep velkých zvířat je mnohem pomalejší – např. srdce slona udeří jen asi 25krát za minutu a srdce potápějící se velryby dokonce méně než 10krát za minutu.
Kolibřík černobradý.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
