německý fyzik
Carl Ferdinand Braun se narodil v německém Fuldu. Byl šestým synem soudního úředníka. Už ve dvanácti letech se věnoval vědecké práci, pracoval v oblasti oscilace a vedení elektrického proudu v elektrolytech. Studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně u Hermanna Helmholtze obhájil disertační práci. V roce 1874 se stal ředitelem gymnázia v Lipsku, pak působil na univerzitách v Berlíně, Würzburgu, Lipsku, Karlsruhe, Tübingenu a Štrasburku.
arl Braun se zabýval mechanickou teorií tepla a naukou o elektřině. Vypracoval teoretické základy Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnovány. Jeho hlavním oborem byla radiotechnika. V roce 1874 objevil usměrňovací účinek polovodičů, který se později stal základem pro objev tranzistorového jevu.
V roce 1897 zkonstruoval Carl Braun trubici s katodovými paprsky, která se dnes označuje jako Braunova trubice. Zkonstruoval krystalový detektor, jehož základem se stal jeho objev unipolární vodivosti z roku 1906, a který se užíval v prvních letech rozhlasu. V roce 1898 sestavil uzavřený obvod, který se společně s Braunovou trubicí stal základem bezdrátové telegrafie. Nechal si patentovat tzv. Braunův vysílač. Pro usměrňování přenosu elektromagnetických vln navrhl použít několik vertikálních paralelních antén. Za své zásluhy o rozvoj bezdrátové telegrafie byl společně s Guglielmem Marconim oceněný v roce 1909 Nobelovou cenou za fyziku.
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.