26. února 1842 – 3. června 1925
francouzský popularizátor astronomie

 

Jedním z největších popularizátorů astronomie ve Francii byl Camille Flammarion. Napsal kolem 50 knih, ve kterých spojil vědu, sci-fi, duchovno a ovlivnil tak další autory i obyčejné lidi. V jeho románech vystupují mimozemšťané, nové světy, exotické druhy rostlin a živočichů.

Nicolas Camille Flammarion se narodil ve francouzském Montigny–le–Roi v kupecké rodině. Jako dítě byl velmi zvídavý a už v pěti letech uměl číst a psát. 9. října 1847 se svou matkou pozoroval na hladině vody ve vědru zatmění Slunce. Když byl starší, tak se měl na přání rodičů připravovat v semináři v Langers na dráhu duchovního, ale dlouho se tu neohřál. Rodina měla finančí problémy, a proto odstěhovali do Paříže. Camilla teď čekala kovorytecká dílna.


Camille Flammarion.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Díky tomu mohl po práci navštěvovat různé přednášky na Asocciation polytechnique a pronikat do tajů astronomie. Rodiče se svého přání nevzdali, a proto ho přihlásili do klášterní školy Saint Roche. Již v této době miloval knihy a dokázal za ně utratit poslední peníze. Ve 22 letech již vlastnil pět tisíc svazků.

Pařížská hvězdárna

V roce 1858 získal Camille Flamarion místo na pařížské hvězdárně jako asistent Urbaina Le Verriera. Přimluvil se za něj jeho ošetřující lékař, který na jeho nočním stolku našel nedokončený rukopis o univerzální kosmologii s názvem Histoire physique du globe depuis les temps les plus reculés de sa formation jusqu´ à règne du gendre humain.

Flammarion pracoval na pozici počtáře a jeho úkolem bylo přepisování naměřených dat do sešitu. Tato nudná práce ho zklamala, ale přesto se mu podařilo tajně pozorovat dalekohledem. Po prozrazení čekal na výpověď. K překvapení všech ji nedostal, dokonce mu Le Verriere sám opatřil dalekohled a dal mu ho plně k dispozici. Své poznámky si Flammarion zapisoval do sešitu. Jednoho dne do něj bez dovolení nahlédl ředitel matematické tiskárny, půjčil si ho domů a nakonec vydal Flammarionovu první knížku La plularité des mondes habité (česky vyšla v roce 1924 pod názvem O mnohosti světů obydlených) Knížka se líbila řadě vlivných lidí, např. císaři Napoleonu III., Victoru Hugovi apod. Na druhou stranu Le Verrier nesnesl Flammarionův úspěch, a proto ho propustil.

 


Obrázek zobrazující „Telefonoskop z Flammarionovy knihy La Fin du Monde z roku 1894.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V Bureau des longitudes

V roce 1862 měl Flammarion nastoupit na sedmiletou vojenskou službu. Mohl se z ní sice vyplatit – ale za velké peníze. Nebo si taky mohl za sebe najít náhradníka. Naštěstí vyšla první možnost, protože se našel jeden bankéř, který za Flammariona sumu zaplatil a ten mohl pokračovat dál ve své kariéře. Nastoupil do Bureau des longitudes (Úřad pro míry a váhy) a věnoval se meteorologii, zeměpisu a popularizaci astronomie, stal se vědeckým redaktorem časopisů Cosmos, Magasine pitoresque a Siècle.

Pro svá pozorování udělal téměř cokoli. Vstoupil do Société aérostatique a brzy se stal jejím předsedou. Dokonce se mu pro společnost podařilo vyjednat od ministra balón, ve kterém pak prováděl řadu měření.

V roce 1874 se oženil se svou dávnou láskou a spolupracovnicí Sylvií Petiaux a svatební cestu strávili v balónu. Po její smrti v roce 1919 se oženil znovu se svou žačkou a sekretářkou Gabrielle Renadaut. V Paříži měl Flammarion jednoho vzácného podnájemníka, zaníceného mladého astronoma Milana Rastislava Štefánika. Čas od času přišel k Flammarionovi na kus řeči a hlavně přeložil řadu jeho knih do češtiny.

V roce 1873 získal Flammarion překvapivou nabídku od Le Verriera, aby se vrátil zpět na hvězdárnu, tentokrát na post astronoma. Flammarion ji přijal a začal s pozorováním dvojhvězd. Nepřestal v popularizaci astronomie a v roce 1879 vydal svou nejpopulárnější knížku Astronomie populaire, descrioption générale du ciel.

Záveček v Juvisy

V roce 1882 získal darem zámeček v Juvisy u Paříže. Na střeše brzy postavil kopuli hvězdárny, do parku umístil řadu vlastnoručně zhotovených meteorologických přístrojů a postavil řadu skleníků z barevného skla k ověření vlivu spektrálních složek slunečního záření na růst rostlin. Z hvězdárny pozorovoval všechno, co se na obloze vidět dalo. Pozoroval sluneční cyklus i vzdálený vesmír. Na zámku v Juvisy jsou dva hroby. První patří Flammarionově první manželce Sylvii Petiaux a druhý Camillu Flammarionovi.


Současný pohled na observatoř v Juvisy.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1887 založil Camille Flammarion Societe Astronomique de France, jejímž úkolem bylo sdružovat astronomy amatéry, a stal se jejím prvním předsedou. Organizace vydávala časopis L´Astronomie, revue d´astronomic populaire, de métérologie et de physique du globe, který redigoval. Camille Flamarion je autorem téměř 50 astronomických knih. Jeho velkou zálibou bylo studium paranormálních jevů.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Camille Flammarion (1842-1925) nadšený popularizátor astronomie. Československý časopis pro fyziku, svazek 64, roč. 2014, č. 6, s. 368-373. ISSN 0009–0700.

[2] JÁCHIM, F. Nicolas Camille Flammarion – astronom ve službách popularizace. Astropis, 2011, č. 2, s. 10–13. ISSN 1211–0485.

[3] JÁCHIM, F. Nicolas Camille Flammarion – nadšenec a první popularizátor astronomie. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, září 2011, roč. 21, č. 1, s. 55–58. ISSN 1210–1761.

[4] KULT, J. Camille Flammarion. Povětroň, 2005, roč. 13, č. 5, s. 4–9. ISSN1213–659X.

Autor textu

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.