anglický přírodovědec a lékař
William Gilbert se narodil Colchesteru, kde taky navštěvoval střední školu. V roce 1558 se zapsal na Saint John College v Cambridge a do Oxfordu a roku 1569 se stal lékařem.
William Gilbert.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Skvělý lékař
Několik let působil jako lékař a od roku 1573 byl členem Royal College of Physicians, kde zastával řadu významných funkcí. Od roku 1600 byl dokonce jejím prezidentem. Patřil k osobním lékařům královny Alžběty a jejího syna Jakuba I.
Jako lékař připravující nejrůznější léky se zajímal i o chemii. K fyzice ho přivedlo cestování po Evropě, kde během cest získal titul doktora fyziky. Byl zastáncem Koperníkova heliocentrismu, který také propagoval.
Magnetismus
V roce 1600 vyšlo Gilbertovo dílo De magnete, magneticisque corporibus et de magno magnete tellure; Physiologia nova, plurimis et argumentis et experimentetis demonstrata (O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu – Zemi; nová fyziologie, dokázaná množstvím argumentů a pokusů), které shrnuje dosavadní poznatky. Na 120 listech a v šesti knihách popsal okolo 600 pokusů s magnety a s elektrickými látkami, které provedl tak pečlivě, že většina závěrů má trvalou platnost a dodnes se o nich ve školách učí.
William Gilbert: De magnete, magneticisque corporibus et de magno magnete tellure; Physiologia nova, plurimis et argumentis et experimentetis demonstrata
William Gilbert dokázal, že lehké předměty nepřitahuje jen jantar, ale také diamant, safír, opál, ametyst, horský křišťál, sklo, síra a další látky. Poznal, že náboj lze z těles odvést plamenem. Zdůvodnil, že přitažlivé síly magnetu a jantaru nejsou totožné. Zkonstruoval první elektroskop, tzv. Gilbertovo versorium. Měřil velikost přitažlivé síly různých magnetů, zjišťoval magnetizaci různých látek, odhalil rozdíly při magnetování různých druhů železa, přišel na to, že vysokou teplotou lze látku odmagnetovat.
Magnetické pole Země
K výzkumu magnetismu Země si vyrobil velkou kouli z magnetovce, nazýval ji Zemička – Terrella a zkoumal chování magnetky v jejím okolí. Objevil, že i těleso kulovitého tvaru má jižní a severní pól, mezi nimiž se magnetka ustaluje jako v okolí Země. Zjistil tedy, že magnetické póly se nachází v blízkosti zeměpisných pólů.
Tyto pokusy vyvrátily domněnku, že kdesi na severu jsou obrovské magnetické hory, jejichž účinek se projevuje až ve velkých dálkách na volném moři. Magnetickými silami vysvětloval i přitahování nebeských těles, tuto představu převzal od Galilea Galileiho, a teprve Isaac Newton zavedl gravitační sílu. Když terrellu rozřízl po jejím rovníku a obě polokoule od sebe trochu vzdálil, získal mezi nimi homogenní magnetické pole. K jeho popisu poprvé použil magnetickou indukci.
William Gilbert zemřel 30. listopadu v Colchesteru na mor. Žil i zemřel jako starý mládenec. Byl to veselý a srdečný člověk. Měl mnoho přátel a dopisoval si s mnoha vynikajícími učenci. Celou svoji knihovnu, globusy, přístroje a sbírky minerálů odkázal Royal College of Physiciens.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
[2] HAVEL, V. 400 let od vydání významného fyzikálního spisu – Gilbertova „De Magnete“ . [online]. [cit. 2009–11–11]. URL: <https://sf.zcu.cz/data/2001/sf2001_01_6.pdf>.
[3] JÁCHIM, F. William Gilbert a jeho poznatky o magnetizmu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2003, roč. 13. č. 4, s. 246–248. ISSN 1210–1761.
[4] KOLOMÝ, R. Studium elektrických a magnetických jevů v 17. a 18. století. Od Gilberta ke Coulombovi. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, únor 1999, roč. 8, č. 6, s. 373–378. ISSN 1210–1761.
[5] KOLOMÝ, R. William Gilbert a první vědecký spis o magnetismu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2002, roč. 11, č. 6, s. 379–382. ISSN 1210–1761.
