švédský chemik, podnikatel a vynálezce
Alfred Nobel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Gösta Florman. Public domain.
Alfred už od narození studoval převážně u soukromých učitelů, protože ho pro tělesnou slabost nevzali do školy. Miloval literaturu a přírodní vědy, uměl anglicky, německy, francouzsky, švédsky a rusky. Cestoval do Paříže, kde pracoval v laboratoři známého chemika, profesora T. J. Pelouzea. Tam potkal mladého italského chemika Ascania Sorbera, který tři roky předtím vynalezl vysoce výbušnou kapalinu – nitroglycerin. Studia dokončil v USA.
Nitroglycerin
Později se rodina do Švédska vrátila a Alfredův otec založil v Hlenborgu nedaleko Stockholmu továrnu na výrobu nitroglycerinu. Po návratu ze studijních cest začal Alfred Nobel pracovat v otcově továrně, zajímal se o nitroglycerin a hledal způsob, jak ho použít v praxi. Vymyslel třaskavý olej, směs nitroglycerinu, jehož chování bylo nevyzpytatelné a bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějakému neštěstí.
Alfred Nobel kolem roku 1850.
Zdroj: commons.wikimedia.com. Public domain.
Stalo se tak 3. září 1864. Během výbuchu byla celá továrna rozmetaná na kousky, zahynulo pět lidí a řada dalších byla zraněná. Mezi obětmi byl i nejmladší Alfredův bratr Emil Oscar, služebná, pomocník a hlavní chemik. Otce z toho ranila mrtvice. Během krátké doby následovalo několik dalších katastrof – výbuch parníku European, několik zničených továren, řada mrtvých. Úřady zakázaly výrobu nitroglycerinu a třaskavého oleje jako neobyčejně nebezpečnou. Všechny pokusy s nitroglycerinem na území města Stockholmu byly zakázány a Alfred Nobel musel své experimenty přesunout na loď kotvící na jezeře Mälaren.
Jak vznikl dynamit
Alfreda to neodradilo a v roce 1864 získal povolení k vyrobě nitroglycerin ve velkém. Nedokázal pokrýt ani pětinu světové poptávky. Stavěl továrny po celém světě až do chvíle, kdy došlo k několika dalším ničivým explozím. Experimentoval s mnoha různými přísadami, aby byla manipulace s nitroglycerinem bezpečnější. Při sepisování předběžné žádosti o patent vymyslel i její jméno. Použil řecké slovo označující násilí – dynamis, ze kterého stvořil nové slovo dynamit.
V létě, v době okurkové novinářské sezóny, si jeden novinář vymyslel historku o vzniku dynamitu: “Jednoho dne se panu Nobelovi při experimentech s nitroglycerinen náhodou rozleptala nádoba, ze které začal vytékat nitroglycerin na podlahu. Když si toho pan Nobel všiml, čekal, kdy dojde k výbuchu. Nestalo se tak, po podlaze mohl klidně chodit. Nádoba s nitroglycerinem byla umístěna na zvláštní hlince, která proměnil kapalinu ve tvarovatelnou hmotu, ze které bylo možné vytvořit tyče, velikostí a tvarem způsobilé k vložení do navrtaných děr.“ Ve skutečnosti Alfred Nobel uvažoval o několika porézních materiálech, které by mohl použít – dřevěné uhlí, křemelína, papírová drť apod. Nový materiál v roce 1867 patentoval. Nešlo tedy o náhodný objev, ale o důslednou vědeckou práci.
Aby mohl přivést kusy dynamitu k detonaci, musel vymyslet rozbušku, která mohla být odpálena pomocí zapálné šňůry. Tyto vynálezy přišly v době, kdy se začala používat sbíječka a diamantový hrot. To obrovsky snížilo náklady na trhání skal, vrtání tunelů, hloubení kanálů a další odvětví stavebních prací.
Skvělý podnikatel
Obchod s dynamitem a rozbuškami rapidně rostl a Nobel se ukázal být také dobrým podnikatelem a obchodníkem. V roce 1865 vyvážela jeho továrna v Krümmelu u Hamburgu v Německu nitroglycerinové trhaviny do dalších zemí v Evropě, Americe a Austrálii. Během dalších let založil Alfred Nobel továrny a laboratoře na devadesáti různých místech ve více než 20 zemích světa.
Když zrovna necestoval nebo nebyl zaměstnán obchodem, intenzivně pracoval v různých laboratořích. Soustředil se na rozvoj technologie výbušnin, ale také na ostatní technické a chemické vynálezy, např. syntetická pryž a kůže, umělé hedvábí, umělé drahokamy, plynoměr apod. V roce 1896, kdy zemřel, vlastnil 355 patentů.
Hraběnka Kinská
Pro svůj profesně bohatý život si nestihl založit rodinu. Ve 43 letech se cítil už tak unavený, že si podal inzerát tohoto znění: “Bohatý, vysoce vzdělaný starší pán hledá paní zralého věku znalou jazyků jako sekretářku a hospodyni.“ Přihlásila se i hraběnka Berta Kinská. Mladá, krásná žena, která uměla čtyři jazyky a psát na stroji. Pocházela ze zchudlé aristokratické rodiny. V předchozím zaměstnání, kde působila jako vychovatelka ve vídeňské rodině von Suttnerových, měla na starosti i syna. Když rodina zjistila, že se milují, musela odejít. Po krátkém pobytu v Paříži u Alfreda Nobela, který se do této okouzlující ženy ihned zamiloval, dostala dopis a k mladému pánu von Suttnerovi se vrátila a provdala se za něj. S Alfredem Nobelem si do smrti dopisovala a občas se i setkávala.
Berta Kinská na fotografii přibližně z přelomu 60. a 70. let 19. století.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Závěť Alfreda Nobela
I když Nobel zamýšlel svůj vynález použít jen pro mírové účely jako bezpečnou důlní třaskavinu, okamžitě se ho chopil válečný průmysl a byl použit v granátech, minách, torpédech a dalších smrtících zbraních. Zřejmě se snažil tyto hrůzy napravit svou závětí, na jejímž základě byl zřízen fond a jsou každoročně udělovány Nobelovy ceny za fyziku, chemii, lékařství, literaturu a mírové snahy.
Závěť Alfreda Nobela.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Alfred Nobel zemřel v laboratoři ve svém paláci Mio Nido v italském San Remu. Našli ho tam až dlouho po smrti, chladného, s tváří sešklebenou bolestí na podlaze laboratoře, pod zkumavkami s novou zlou trhavinou, na níž pracoval do posledního dechu. Popel zesnulého chemika byl převezen do Stockholmu a zádušní mši za prominentního mrtvého sloužil švédský biskup. Ještě čtyři roky po jeho smrti trvala jednání s rodinou i státními úřady, než se podařilo dát částku ze závěti dohromady.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] AMENDA, A. Nobel. 1. vydání. Praha: Naše vojsko, 1989. ISBN 80–206–0039–6.
[2] AUGUSTA, P. Alfred Bernhard Nobel. 3PÓL, říjen 2003.
[3] JÍLEK, F. Alfred Nobel. Přemožité času 1.
[4] KEPKA, J. Na začátku byl dynamit. [online]. [cit. 2009–06–06]
URL: < http://sf.zcu.cz>.
[5] SODOMKA, L. Sto let Nobelovy ceny. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2001, roč. 11, č. x, s. x–x. ISSN 1210–1761.
