dánský fyzik a chemik
Hans Christian Oersted se narodil v rodině lékárníka v malém městečku Runkjöbing na dánském poloostrově Langeland. Neutěšená finanční situace rodiny mu nedovolila navštěvovat školu, učil se sám z knih. Až ve dvanácti letech začal pomáhat svému otci v lékárně a přitom si oblíbil přírodní vědy a hlavně chemii. Po maturitě odešel na univerzitu v Kodani, kde studoval medicínu, fyziku, chemii, astronomii a filozofii, a již jako student se proslavil pracemi z lékařství a estetiky. Roku 1799 získal doktorát z medicíny a věnoval se nejen farmacii, ale (dokonce jistou dobu zadarmo) přednášení fyziky a chemie na své univerzitě. Další roky věnoval cestám po univerzitách v Německu. Od roku 1806 byl jmenován mimořádným profesorem fyziky a chemie na univerzitě v Kodani (velmi rád přednášel, dokonce až 4 hodiny denně), v roce 1817 řádným profesorem a v roce 1829 založil kodaňskou polytechniku a stal se jejím ředitelem.
Hans Oersted.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Mezi jeho hlavní zájmy ve fyzice patřila akustika, molekulová fyzika a hlavně galvanismus, jak se tenkrát nazývala nauka o elektrickém proudu. Oersted byl přesvědčen, že všechny jevy v přírodě spolu souvisí. Pouze u elektrických a magnetických vlastností látek dokazoval na přednáškách v roce 1817 opak. Demonstroval to tím, že nechal procházet proud vodičem, který držel kolmo k magnetce a těsně nad ní. Hledání vztahu mezi magnetismem a elektřinou věnoval sedm let až do památné přednášky s demonstračními pokusy dne 15. února 1820.
Originální náčrt Oerstedova pokusu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Jednou z verzí tohoto příběhu je, že jakýsi student upozornil svého učitele na nepatrnou výchylku magnetky postavené rovnoběžně s vodičem, kterým probíhal tak silný proud, že se drát rozžhavil. Když Oersted zjistil, že pozorovaný jev není způsoben vzniklým teplem, ale eletrickým proudem, začal se s velkým elánem věnovat dalšímu bádání. S pomocí dvacemi voltových článků zjistil, že jev nenastal, byla–li magnetka kolmo k vodiči. Zjistil také, že magnet uvádí do pohybu vodič s proudem. Vodič s proudem uzavřený do kruhu v blízkosti jiného přímého vodiče s proudem se chová stejně jako magnetka. Pokusy vykonal s různými druhy kovů. Mezi magnetku a vodič kladl různé materiály a zjistil, že dřevo, voda, sklo pryskyřice hlína nezeslabují účinky nového jevu. Jako materiál magnetky vyzkoušel mosaz, sklo, pryskyřici a jiné látky, které však elektrické pole neovlivnilo. Přiblížil se tak objevu paramagnetismu a diamagnetismu. Bohužel neměl dostatečně citlivé přístroje. Svoje objevy uveřejnil 21. července 1820 v latinsky psaném čtyřstránkovém spise Experimenta circa effectum conflictus electrici in acum magneticum (Pokusy s působením elektrického konfliktu na magnetku), který ještě v témže roce, rozeslal všem významným fyzikům a učeným společnostem. Proto se jeho objev rychle stal všeobecně známým a odstartoval další bádání v této oblasti. Vznikl nový obor fyziky elektromagnetismus.
Výsledky svých experimentů zpočátku nedokázal vysvětlit. Prvním předpokladem bylo teplo z proudem rozžhaveného vodiče, které způsobilo vychýlení magnetky. Při dalších pokusech ale zjistil, že i slabé proudy v silnějších vodičích způsobují stejný efekt. Proto tento názor brzy odmítl. Podle klasické německé filozofie pokládal elektrický proud ve vodiči za conflictus electricus dvou proti sobě se pohybujících fluid, který působí i vně vodiče a vyvolává v něm vír, který vychýlí magnetku.
Na Oerstedovu práci v krátké době navázali např. André Ampére, Jean Biot, Felix Savart (dali jeho práci matematickou podobu), Pierre Laplace, Georg Ohm a Michael Faraday, který o jedenáct let později demonstroval opačný jev (magnetismus může indukovat elektrický proud).
Oerstedova badatelská činnost se nezastavila jen u objevu elektromagnetismu. Jeho životním programem bylo experimentálně dokazovat vzájemné souvislosti mezi přírodními jevy. Je zajímavé, že nebyl příliš manuálně zručný, a proto veškeré experimenty prováděli jeho asistenti. Byl také znamenitým chemikem. Objevil piperidin (1822), který je součástí řady účinných léků, v roce 1825 vyrobil čiský kovový hliník a v roce 1804 zjistil, že kyselost a zásaditost jsou podmíněny elektrickými náboji částic v roztocích.
V roce 1806 ukázal, že Gay–Lussacův zákon stlačitelnosti plynů neplatí pro všechny plyny stejně. V roce 1822 piezometrem vlastní konstrukce změřil stlačení kapalin do té doby považovaných za nestlačitelné. Byl jedním z prvních, kdo objevil souvislost mezi elektromagnetismem a světlem. Nesprávně však považoval teplo za prvek, popř. za kombinaci světla s magnetickým fluidem. Nezávisle na Thomasu Seebeckovi a Jeanu Fourierovi zkoumal v letech 1822 až 1823 termoelektrický jev a sestrojil termočlánek.
Byl členem Royal Society v Londýně. Podnikl studijní cestu po univerzitách ve Francii, Anglii, Norsku a Německu. Založil v Dánsku Přírodovědeckou společnost, při veřejných přednáškách se věnoval popularizaci fyziky. Ve své době byl považován za největšího Dána. Dánská vláda mu poskytla k užívání celý zámek, ale velký vědec zemřel dřív než se do něj mohl nastěhovat.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
[2] KOLOMÝ, L. Oerstedův objev magnetických účinků elektrického proudu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2006, roč. 15, č. 8, s. 500–505. ISSN 1210–1761.
[3] KOTYK, J. Hans Christian Örsted. Rozhledy matematicko–fyzikální, červen 1986, roč. 64, č. 10, s. 422–423. ISSN 0035–9343.
[4] LENARD, P. Velcí přírodozpytci, Družstevní práce, Praha 1943.
[5] MALÍŠEK, V. K dvoustému výročí narození Hanse Christiana Oersteda. Matematika a fyzika ve škole, červen 1977, roč. 7, č. 10, s. 768–770.
[6] TESAŘÍK, B. Hans Christian Oersted – zakladatel nauky o elektromagnetismu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, prosinec 2001, roč. 11, č. 4, s. 247–248. ISSN 1210–1761.
