12. srpna 1887 – 4. ledna 1961
rakouský teoretický fyzik

Erwin Schrödinger se narodil jako jediné dítě v rodině majitele malé továrny na voskované plátno, která rodině poskytovala materiální zabezpečení. Jeho matka byla dcerou profesora chemie na vídeňské univerzitě, jehož přednášky Schrödingerův otec navštěvoval. Intelektuální domácí prostředí mu umožnilo se do 11 let vzdělávat doma, pak nastoupil na Akademické gymnázium ve Vídni. V roce 1906 studium ukončil a přešel na vídeňskou univerzitu. Byl to rok, kdy si profesor vídeňské univerzity Ludwig Boltzman vzal život. Boltzman byl i tak Schrödingerovým velkým vzorem. Velký vliv na něj měli i Boltzmanovi žáci Fritz Hasenöhrl, Franz Exner a matematik Wilhelm Wirtinger. Po ukončení studia tu Schrödinger v letech 1911 až 1920 zůstal u profesora Exnera jako jeho asistent na II. Fyzikálním institutu Vídeňské univerzity a získal doktorát z experimentální fyziky. Těsně před I. světovou válkou se stal soukromým docentem, ale byl povolán na rakousko–italskou frontu, kde byl dělostřeleckým důstojníkem. V roce 1920 se oženil s Annamarií Bertelovou. Finanční situace asistenta nebyla v té době nijak dobrá, proto uvažoval o změně profese nebo místa. Za asistenta a soukromého docenta ho do Jeny přijal ve stejném roce Max Wien. Tím si však moc nepolepšil, a proto brzy přijal místo mimořádného profesora ve Stuttgartu a posléze i řádného profesora ve Vratislavi. V letech 1921 až 1927 už působil ve funkci profesora teoretické fyziky ve švýcarském Zürichu.


Erwin Schrödinger.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V té době fyzikálním světem hýbaly tři problémy: teorie relativity (jejímž zastáncem byl i Schrödinger), fyzika atomového jádra a kvantová hypotéza včetně její aplikace na model atomu. Částečně jasno vnesl do problému Louis de Broglie s myšlenkou tzv. de Broglieho vlny, která doprovází každou pohybující se částici. V Zürichu byl Schrödingerovým šéfem Peter Debye, který ho požádal, aby na téma de Broglieho vln a Bohrova modelu vypracoval přednášku. Schrödingerovi se do zpracování tématu moc nechtělo. Debye tedy využil svého postavení (naštěstí pro fyziku) a Schrödingerovi řekl, že přednášku udělat musí.

Schrödinger předpokládal, že každou částici provází de Broglieho vlna, která může obíhat kolem jádra jen tehdy, je–li obvod dráhy celistvým násobkem vlnové délky. Tím bylo vysvětleno, proč nemůže elektron obíhat po libovolné dráze. Pro takovou vlnu musí platit nějaká vlnová rovnice, která je relativistická a kvantová. Téměř na počkání rovnici vytvořil (dnes se nazývá Klein, Gordon, Fokova), avšak nedávala výsledky shodné s pozorováním spektra atomu vodíku. Formuloval i nerelativistickou kvantovou aproximaci (dnes se nazývá Schrödingerova rovnice), která vedla ke skvělým výsledkům. Přednáška byla pečlivě vyslechnuta a pak ji ředitel ústavu zhodnotil: “člověče, vždyť vy jste našel nový princip vlnové mechaniky". Vše publikoval v roce 1926 v sérii článků uveřejněných v Annalen der Physik. Za tyto práce byl v roce 1933 vyznamenán Nobelovou cenou za fyziku a ta mu pomohla získat místo v Magdalen College v Oxfordu.

Od roku 1936 vedl v Grazu katedru. Po zabrání Rakouska Německem emigroval, krátce působil v Itálii, Švýcarsku, Anglii, Belgii a od roku 1941 se usadil v irském Dublinu. V roce 1956 se vrátil zpět do Vídně. V roce 1957 těžce onemocněl a odešel do penze do tyrolského Alpbachu. Sice se uzdravil, ale postupně mu ubývalo sil až byl donucen odejít do Vídně, kde zemřel.

Mezi jeho další práce práce patří matematická teorie barvy, ve které objasnil zákony míchání barev a položil tak základy kolorimetrie. Zabýval se také statistickou termodynamikou, měrnou tepelnou kapacitou látek a spektroskopií.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] MALÍŠEK, V. – ŠTRUNC, M. Erwin Schrödinger a jeho zásluhy o rozvoj fyziky. Matematika a fyzika ve škole, květen 1987, roč. 17, č.9, s. 621–624.

[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

[4] ZAJAC, R – OBERT, T. Sto rokov od narodenia Erwina Schrödingera. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 32/1987, č. 4, s. 177–190. CS–ISSN 0032–2423.

Autor textu

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.