anglický astronom
James Bradley se narodil v anglickém Sherbornu. Jeho rodina byla sice šlechtická, ale nebyla příliš bohatá. Školu mu proto platil matčin bratr, nadšený astronom–amatér James Pound. Po absolvování Oxfordu působil James Bradley jako duchovní v blízkosti strýcovy farnosti. Často k němu jezdil na společná pozorování ve Wansteadu. Strýc ho také představil velkému astronomovi Edmondu Halleyovi, který dal oběma rady pro další pozorování.
James Bradley.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Měření poloh hvězd
Halley byl s přesností pozorování Jamese Bradleyho velmi spokojený, a proto mu v roce 1718 pomohl k členství v Royal Society a v roce 1721 k profesuře astronomie na Oxfordu. V roce 1725 James Bradley na své soukromé domácí observatoři proměřoval polohu hvězdy γ v souhvězdí Draka, kterou objevil už v roce 1669 Robert Hooke. Hledal odchylky v poloze hvězdy, které by mu umožnily změřit paralaxu hvězdy.
Hvězda γ v souhvězdí Draka se v místě Bradleyova pozorování nachází přesně nad hlavou, proto si Bradley se svým kolegou Samuelem Molyneuxem upevnili dalekohled ke komínu. S pozorováním začali v prosinci 1725. Během měsíce objevili nepatrný pohyb hvězdy směrem k jihu. Ten pokračoval až do března, kdy se hvězda vydala k severu. Tento výsledek nečekali, neodpovídal tehdejší představě o paralaktickém pohybu.
Objev aberace
K měření použili i další hvězdy, ale výsledek byl podobný. Zjistili, že hvězdy v blízkosti pólu ekliptiky vykonávají v průběhu roku pohyb po kružnici, která se pro hvězdy blíž k ekliptice mění v elipsu, až pro hvězdy na ekliptice se změní v přímku. Evidentně tyto změny polohy souvisely s ročním oběhem Země kolem Slunce.
Bradley a Molyneux zvažovali několik hypotéz. Můžete najít historku, že při plavbě na lodi po Temži si Bradley všiml, že větrná korouhev na stěžni se pootáčí v důsledku změny směru plavby. V tu chvíli ho prý napadlo, že i nepatrná změna polohy hvězd je v důsledku složení rychlosti světla a rychlosti pohybu Země kolem Slunce. K objevu dospěl v září 1728 a vydal ve Zprávě o nově objeveném pohybu stálic, kterou v prosinci téhož roku zaslal Edmondu Halleyovi. V polovině ledna následujícího roku předložil zprávu Royal Society a jev nazval aberace světla. Jeho objev byl přímým důsledkem Koperníkovy teorie – oběhu Země kolem Slunce.
Objev nutace
V roce 1742 Halley zemřel a Bradley se stal jeho nástupcem ve funkci královského astronoma. I nadále pracoval na potvrzení své teorie aberace. Sledoval polohy hvězd dalších 19 let a po této době začal zjišťovat opakující se hodnoty. Zjistil tak devatenáctiletou periodu gravitačního působení Měsíce na precesní pohyb zemské osy. Jev nazval nutace zemské osy a publikoval ho 14. února 1748.
Až v roce 1744 se James Bradley oženil, ale za 13 let ovdověl. Brzy po smrti manželky se začalo jeho zdraví zhoršovat, proto v roce 1761 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek v Costwold village v Chalfordu, kde 13. července 1762 zemřel na zánět pobřišnice. O jeho pozůstalost se vedly velké tahanice, proto výsledky jeho dalších pozorování byly zveřejněné až v letech 1798 až 1805. Velkou zásluhu na tom měl Friedrich Bessel. Bradley zvládl naměřit polohy více jak 60 000 hvězd. Data korigival o refrakci, aberaci i nutaci. V roce 1805 vyšel Bradleyův katalog hvězd, na kterém pracoval celých 20 let.
Použité zdroje
[1] JÁCHIM, F. Před 250 lety objevil James Bradley nutaci. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, leden 1998, roč. 7, č. 5. s. 314–315. ISSN 1210–1761.
[2] NEJSER, P. James Bradley - muž, který našel co nehledal. Astropis, 2012, č. 4, s. 12–15. ISSN 1211–0485.
[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
