21. března 1768 až 16. května 1830
holandský fyzik

Jean–Baptiste Joseph Fourier pocházel z početné rodiny chudého krejčího v Auxerre. V osmi letech ztratil otce a na doporučení jedné sousedky se jeho výchovy ujal auxerrský biskup, který ho poslal do vojenské školy Ecole Royale Militaire Auxerre, kde vyučovali benediktíni. Zde studoval s velmi dobrým prospěchem. Brzy odešel do kláštera Saint-Benois-sur-Loir, aby si zde odbyl noviciát a stal se jedním z Benediktínů. Zde ho ale zastihl rok 1789 a společenské změny ve Francii. Okamžitě opustil kněžský stav a nastoupil na místo učitele matematiky na vojenské škole Ecole Royale Militaire Auxerre.


Jean Fourier.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V době Velké francouzské revoluce se připojil k místnímu revolučnímu výboru. Za incident v době pobytu v Orleans byl v červenci 1794 zatčen a uvězněn. Politické změny měly za následek, že pod gilotinu šel sám Robespierre a Fourier byl volný. V roce 1794 bylo Fourierovi doporučeno studium na École normale (později přejmenované na École polytechnique) v Paříži, kde později začal sám učit. Prohřešek z Orleans ale nebyl vyřešen a Fourier byl znovu zatčen. Díky prosbám jeho žáků a kolegů (Josepha Lagrangeho, Pierra Laplaceho nebo Gaspara Mongeho) byl propuštěn a výuku na École polytechnique zahájil 1. září 1795. O dva roky později uspěl v konkurzu na místo profesora matematické analýzy a mechaniky.

V roce 1798 se Fourier zúčastnil Napoleonova tažení do Egypta jako vědecký poradce. Expedice byla z počátku velice úspěšná. Fourier se zde stal sekretářem Institutu d´Egypt a svou prací pomohl ke vzniku egyptologie, staral se o vědecké a literární objevy. V Káhiře byl Fourier zvolen tajemníkem matematického institutu, kde pracoval po celou dobu svého pobytu. Do Francie se vrátil v roce 1801 a pokračoval v práci profesora matematické analýzy na Ecole polytechnique.

Roku 1802 byl Fourier Napoleonem poslán do kraje Isére, kde byl jmenován prefektem. Pracoval na vysoušení bažiny Bourgoin, dohlížel na stavbu nové silnice z Grenoblu do Turina a v letech 1804 až 1807 napsal jednu z nejdůležitějších matematických prací o teorii tepla. Tato práce pak byla přečtena 21. prosince 1807 a posouzena Josephem Lagrangem, Pierrem Laplacem a Gaspardem Mongem. Ohlas na ni byl malý a vyvolal řadu rozporů. Jean Biot tvrdil, že je teorie špatná, Siméon Poisson zase napadl matematickou stránku teorie.

Po nenadálém návratu Napoleona z ostrova Elba Fourier v roli prefekta odjel z Grenoblu informovat do Lyonu o vývoji událostí. Tam ho ale poslali zpět a ještě před branami Grenoblu ho Napoleonovi vojáci zatkli. Napoleon v návalu zlosti vydal 9. března dekret, kterým vykázal Fouriera z okrsku sedmé divize pod trestem zatčení a soudu. Den nato získal Fourier od Napoleona titul hraběte a prefekta kraje Rhonského. I takto protichůdně jednal někdy Napoleon. Fourier ale úřad nezastával dlouho, 1. května 1815 byl z úřadu odvolán. Najednou se Fourier ocitl v Paříži ve finančně špatném postavení. Naštěstí se ho ujal pan Chabrol a svěřil mu správu statistické kanceláře kraje Seine.

Při nejbližší příležitosti přijala Academie des Science Fouriera za svého člena, mělo se tak stát 27. května 1816. Z politických důvodů byla jeho žádost schválena až o rok později. Od roku 1822 vedl matematickou část akademie. Krátce poté se stal ministrem. V roce 1822 francouzská Académie des Sciences vydala jeho dílo Theorie analitique de la chaleur (Analytická teorie tepla), kde teoreticky vysvětlil vedení tepla a přispěl tak k rozvoji parních strojů, zavedl zde známé Fourierovy řady. Spolu s dánským fyzikem Hansem Oerstedem sestavil z bismutových a antimonových destiček zdroj napětí podobný Voltovu sloupu a zabývali se termoelektřinou.

Ke konci života se natolik obával revmatismu, že i v létě chodil oblečený jako by se chystal na severní pól, v jeho malých pokojících se muselo i v létě topit. Nedal ani na rady lékařů, protože už v Egyptě se u něj projevila známka srdeční vady, která pak v Paříži byla důvodem častých dusivých záchvatů. Dne 4. května 1830 spadl ze schodů a tímto pádem si svou nemoc ještě zhoršil. Ulehl tak jak byl oblečený, že si chvíli odpočine. Pak ale omdlel a zemřel.

Použité zdroje

[1] ARAGO, F. Z Aragových životopisů. Josef Fourier. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1879, roč. 8, s. 49–59, 151–165, 237-247.

[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.