15. ledna 1850 – 10. února 1891
ruská matematička

Sofia Vasiljevna se narodila v Moskvě v rodině generála Korvina–Krukovského jako prostřední dítě. V mládí žila ve městě Kaluga nebo v rodinném sídle Palibino v Pskovské oblasti. Matematickému oboru se začala věnovat díky svému strýci Petru Korvinu–Krukovskému, svým soukromým učitelům i samostatnému studiu a úvahám, které její učitele překvapovaly. Na tuto dobu vzpomínala: “Když jsme se přestěhovali do Palibina, bylo třeba celý dům opravit a pokoje nově vytapetovat. Stalo se, že na jednu stěnu dětského pokoje tapety nestačily a ta pak zůstala řadu let jen se základním polepem z listů staré otcovy učebnice diferenciálního a integrálního počtu od Ostrogradského. Co bylo na stránkách hustě popsaných podivnými znaky a rovnicemi, jsem samozřejmě nechápala, záhadné symboly se mi vryly do paměti jen jako mystická znamení.“ [2]. V Petrohradě se seznámila s Pafnutijem Čebyševem, ale jako žena nemohla navštěvovat jeho přednášky na univerzitě.


Sofja Vasiljevna Kovalevskaja.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Aby se vysvobodila z těžkých poměrů a ze závislosti na vlastní rodině, uzavřela formální sňatek s později významným paleontologem Vladimirem Kovalevskym. Společně odjeli do Německa, kde žili odděleně. Vladimir studoval paleontologii a Sofia chtěla studovat matematiku a fyziku na univerzitě v Heidelbergu. Po příjezdu zjistila, že se ženy do kurzů nesmí zapisovat. Po přímluvě jí nakonec studium bylo povoleno. Fyziku studovala u Gustava Kirchhoffa a Hermanna Helmholtze, chemii u Roberta Bunsena. V roce 1870 odešla do Berlína, kde poslouchala přednášky Karla Weierstrasse pouze jako soukromá studentka. Za pouhé dva roky studia ji Weierstrasse prohlásil mistrem. Při přípravě dizertace se zaměřila na tři témata – parciální diferenciální rovnice, problém tvaru prstence planety Saturn jako tekutého tělesa v gravitačním poli a Abelovy funkce. Doktorský titul ji z fyziky jako první ženě udělila v roce 1874 Göttingenská univerzita. Tři témata ani nemusela obhajovat osobně.

V září téhož roku se vrátila do Ruska. Doktorský titul v Rusku nestačil k přednášení na univerzitě, ani ve vyšších kurzech pro ženy. Mohla tak akorát učit holčičky počty. Omezenost ruských byrokratů přispívala k tomu, že učitelské funkce dostávali pouze muži. Sofia byla tak rozčarovaná, že na šest let odešla z pole matematiky. Na druhou stranu však mohla dát směr svému osobnímu životu. Formální manželství s Vladimirem přerostlo v opravdovou lásku, ze které se jim narodila dcera Sofia. Sofia tak našla nový smysl života a začala se naplno věnovat rodině. Šťastný život netrval dlouho. Vladimir špatně investoval, finančí ztrátu neunesl a v roce 1883 spáchal sebevraždu. To už ale Sofia zvažovala nabídku na místo soukromé docentky na univerzitě ve Stockholmu. V listopadu 1883 odjela do Švédska na základě pozvání od svého spolužáka z Weierstrassových lekcí. Od února 1884 přednášela matematickou analýzu a mechaniku. Následující rok se stala další profesorkou matematiky po Lauře Bassi a Marii Agnesi. Také pracovala v novém časopisu Acta Mathematica, kde zaujímala redaktorský post. V roce 1888 vyhrála cenu Prix Bordin vyhlašovanou francouzskou Académie des Sciences za práci o rotaci těžkého asymetrického tělesa (těžiště nemá na ose rotace).


Vladimir Kovalevsky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1885 se Sofia díky poštovnímu úřadu seznámila s historikem, právníkem a sociologem Maximem Maximovičem Kovalevskym. Jejich vzájemné seznámení začalo v době, kdy byl Maxim na přednáškovém pobytu ve Stockholmu a jeho poštovní zásilky byly mylně doručovány na Sofiinu adresu. Postupně však jejich přátelství přerostlo v lásku. Léto 1890 strávili společně ve vile Maxima Maximoviče u Nice. Bohužel to bylo naposledy, co se viděli. Sofia na zpáteční cestě z Nice prochladla a dostala chřipku, ze které se vyvinul těžký zápal plic. V pátek 6. února 1891 ještě stačila zahájit letní semestr přednáškou, pak se ale její stav natolik zhoršil, že v ranních hodinách 10. února zemřela. Pohřbena je ve Stockholmu na Severním hřbitově spolu s dalšímí význačnými osobnostmi. Sofia Kovalevská také významně působila v boji za ženská práva a rovnoprávnost.

Použité zdroje

[1] KRAUS, I. Příběh matematičky Sofie Kovalevské. Rozhledy matematicko–fyzikální, 2005, roč. 80, č. 3, s. 21–24. ISSN 0035–9343.

[2] KRAUS, I. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.

[3] KRAUS, I. Životní příběh Sofie Kovalevské. Československý časopis pro fyziku, 2011, č. 2, svazek 61, s. 111–114. ISSN 0009–0700.

[4] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.

[5] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

[6] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

[7] http://www.wikipedia.org/

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.