25. dubna 1874 až 20. července 1937
italský elektrotechnik

Guglielmo Marchese Marconi se narodil v italském městečku Griffona u Bologne jako druhý syn ve velmi bohaté rodině. Jeho matka Anna Jamesonová, dcera majitele palírky whisky, pocházela z Irska. Malý Guglielmo ve škole příliš nevynikal, často chyběl, protože ho matka brala s sebou na cesty do Anglie. Cesta lodí mu natolik učarovala, že se chtěl stát námořním důstojníkem. Nejprve studoval na průmyslové škole v Bologni a navštěvoval přednášky univerzitního profesora Augusta Righi, který přednášel o elektromagnetických vlnách Heinricha Hertze a o elektromagnetické teorii Jamese Maxwella. Pokusy, které viděl ve škole, ihned prováděl doma. Jednou časně zrána probudil matku a ukázal jí, jak se rozezní zvonek kdesi na půdě, když zmáčkne tlačítko v pokoji. Předvedl jí dálkové bezdrátové ovládání. Další pokusy prováděl společně s bratrem na chodníku před domem. Čtyřicetimetrové vlny se jim podařilo detekovat na vzdálenost několika set metrů. Když zjistil, že vlny lze přijímat i skrz překážky, neváhal, a přístroj nabídl italskému ministerstvu pošt. Ty poslaly pochybovačnou odpověď, a tak Marconi neváhal, sbalil kufry a z Itálie odešel.


Guglielmo Marconi.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life].

Anglický úspěch

Jeho cesta vedla kam jinam než do Anglie. Svůj vynález předvedl pod kontrolou ministerských úředníků dne 27. července 1896. Jednu anténu umístil na střeše ministerstva a druhou na střeše jiné vládní budovy asi 1 km vzdálené. Další pokusy pod dohledem ministerstva pošt a vojska dopadly také skvěle. Ministr pošt William Preece pronesl dvě přednášky o Marconiho vynálezu. Ještě před tímto úspěchem si Marconi 2. června 1896 podal žádost o patent znějící na “Telegrafii bez drátu pomocí elektromagnetických vln“. Elektrickou cestou, kdy tlačítkem přerušoval primární obvod cívky zapojené do oscilátoru, dokázal produkovat i vysílat elektromagnetické vlny. Jeho návrh byl stejný s návrhem a konstrukcí Alexandera Popova, který byl uveřejněn v lednu 1896 v časopise Obščestvo, ale další publikaci svých úspěchů měl vojenským námořním úřadem zákázánu. V následujícím roce Marconi patent pod číslem 12 039 obdržel a založil později velmi úspěšnou a prosperující telegrafní a rozhlasovou akciovou společnost Marconi´s Wireless Telegraph Company.

K dalšímu zdokonalení svého vynálezu použil myšlenky ostatních vědců, které rozvinul a zlepšil. Branlyho koherer obsahoval železné piliny ve skleněném válečku, které reagovaly na signál z přímací antény tím, že se okamžitě srovnaly jako vojáci do řady a staly se dobře vodivými. Marconi železné piliny nahradil ještě citlivějšími jehličkami stříbrnými a niklovými. Od Nikoly Tesly si zase vypůjčil vějířovitou anténu, kterou využil k bezdrátovému telegrafování na vzdálenost 15 km mezi obcemi Lavernock a Brean Down. Ke spojení použil antény vynesené do výšky velkými draky. Velkou popularitu získal bezdrátovým spojením královské jachty Osborne, kotvící u ostrova Wight, a pevninou, pomocí něhož mohla být královna Viktorie, informována o zdravotním stavu prince Eduarda, který si při pádu narazil koleno. V témže roce vysílal Marconi z paluby parníku Flying Huntress dokonce první sportovní reportáž z veslařských závodů. Marconiho stanicemi byly postupně vybaveny i lodě. Tak mohl na podzim roku 1899 jeho asistent zachytit volání o pomoc z potápějícího se parníku Matthews. Další velkou událostí roku 1901 bylo 12. prosince spojení Starého světa (osady Poldh v Cornwallu) a Nového (St. John na Newfoudlandu) přes Atlantský oceán. Tomu předcházela úprava vysílačů podle Teslova oscilátoru, který díky transformátoru dával napětí až 100 kV. Smluvenou značkou, kterou vysílal anglický vysílač byla tři pípnutí odpovídající písmenu S. I přes předpověď Williama Thomsona, se vlny ohnuly podle zakřivení Země. Později Heaviside a Kennely vysvětlili, že dlouhé vlny se neohývají podle hladiny oceánu, ale odrážejí se od určitých vrstev ionosféry.


Marconi a první telegraf.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life].

Tím začal konec podmořské kabelové telegrafii. Majitelé těchto společností se obávali o své příjmy, zakázali proto Marconimu podnikat v USA. Hned po úspěšných pokusech v St. John byl soudním úředníkem vyzván k okamžitému zastavení pokusů. Marconi v radostné náladě dokument od úředníka přijal a pozval ho na sklenici whisky. Zájem projevila Kanada, a tak další anténa vyrostla o pár kilometrů severněji v Glace Bay. Příjem byl ale komplikovanější, nepomohl ani citlivější magnetický detektor, který zkonstruoval na základě Rutherfordova teoretického objevu.

Dalším problémem, který se snažil překonat byly nerovnosti terénu a sluneční záření. Do té doby vždy vysílali v noci. Oba jevy zkoumal při plavbě na vojenském parníku Carl Albert. Pravidelně půl hodiny před východem Slunce a půl hodiny po detekoval signály z Poldhu pomocí kohereru a magnetického rezonátoru. S vycházejícím sluncem slábly i signály. 5. září 1902 vplul Carl Albert do Gibraltarské úžiny a pro Marconiho začala další důležitá zkouška – zda vlny projdou skrz evropskou pevninu. Zpočátku se zdálo, že žádné signály přes evropskou pevninu nedorazily. Ve 3 hodiny ráno začal Morseův přístroj ťukat dlouhou řádku písmen vysílaných z anglického Poldhu. Po tomto úspěchu zatoužily i Spojené státy mít přijímač a vysílač Marconiho vln. Pravidelné spojení mezi pobřežní stanicí Cape Cod v USA bylo od 20. prosince, kdy Marconi vyslal pozdravné zprávy anglickému a italskému králi. Spojení se zdařilo až po vložení vodorovných prvků do antén.


Guglielmo Marconi v roce 1905.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Sir (John) Benjamin Stone. Under Creative Commons.

Závist

Dne 16. března 1905 se Marconi oženiI s Beatricí O´Brien, dcerou lorda Inchiquina ze staré irské rodiny. Předpokládal, že od této chvíle si bude užívat rodinný život a pracovní úspěchy. Na krátkou dobu byl opak pravdou. Finanční situace jeho podniku nebyla růžová. Italští bankéři se k němu postavili zády. Neznámý pachatel zapálil radiostanici v Table Head. Na Marconiho útočili i akcionáři a majitelé koncesí. Jeho společnost prohrála několik patentových sporů. V roce 1906 Marconimu zemřela první dcera Lucie. Z řad majitelů podmořských kabelů se objevily útočné zprávy o škodlivosti elektromagnetických vln. I v Timesech byla otištěna zpráva, že elektromagnetické vlny “pronikají naším masem, kostmi i krví a zkracují náš život …“. Marconi se proto nechal demonstrativně lékařsky vyšetřit.


Guglielmo Marconi se svou manželkou Beatrice.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Sir (John) Benjamin Stone. Under Creative Commons.

Ve chvíli, kdy vyplácel svým londýnským zaměstnancům poslední mzdu, objevil se zástupce siamského krále a objednal stanice za několik tisíc liber a firmu před krachem zachránil. Marconi spustil vysílač Clifden v Irsku, kde bylo použil vysílač s točivým jiskřištěm a vodorovný vyzařovač. Marconiho stanice v Clifdenu se skládala ze čtyř částí: velká plechová budova obsahující vzdušný kondenzátor, budova parních strojů a elektrických generátorů, budova vysílače a skladiště, obytná budova a 8 vysokých stožárů.

Na konci ledna roku 1909 došlo ke srážce lodí Republic a Florida. Statečný radiotelegrafista Jack Binns zavolal pomoc a nová technika zachránila život dvěma tisícům cestujících. Nový úspěch na sebe nedal čekat a dorazil i do Nobelovy nadace. V roce 1909 byla Marconimu udělena Nobelova cena společně s Carlem Braunem.

16. dubna 1912 měl mít Marconi přednášku v New Yorku na pozvání Elektrical Society of America. Obdržel pozvání White Star Line, aby cestoval Titanicem. Obě pozvání přijal a měl vycestovat 10. dubna. Nakonec odcestoval o dva dny dřív lodí Lusitania, protože stenografka na tomto parníku mu nabídla pomoc s vyřízením haldy dopisů. 25. září 1912 při cestě z Pisy do Janova havaroval ve svém automobilu spolu se svou rodinou. Nikomu se nic vážného nestalo, jen Marconi byl zraněn na hlavě. Během léčby bylo nutné vyjmout poraněné oko.

Krátké vlny

Mezi 10. až 15. březnem 1916 začal v hotelu Miramare podnikat pokusy s krátkými vlnami. 13. prosince 1920 uskutečnil první radiotelefonický rozhovor, když z Londýna pozdravil všechny zúčastněné na shromáždění Společnosti národů v Ženevě.

Od roku 1924 zaváděl rádiové spojení pomocí krátkých vln. Chtěl uskutečnit přenos projevu z Říma svého přítele Mussoliniho, ale bohužel vysílání bylo neznámým způsobem rušeno. Po prvních nezdarech se mu pomocí krátkých vln podařilo spojit téměř celý svět – Austrálii, Jižní i Severní Ameriku, Evropu i Indii.


Marconi společně s Mussolinim (druhý zleva).
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life].

Ke konci života Marconi přestěhoval svou laboratoř, kde se zabýval krátkými i velmi krátkými vlnami, na svou jachtu Elettra. V červnu 1927 se po rozvodu znovu oženil s o 26 let mladší Římankou Bezzi Scali. Krátce po sňatku odplul do Ameriky. Při plavbě zpět do Londýna se poprvé projevila jeho dědičná srdeční choroba.


Guglielmo Marconi se svou druhou manželkou Bezzi Scali.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Bassano Ltd. Under Creative Commons.

Vítězství krátkých vln v Anglii přišlo v roce 1928 sloučením kabelové a radiové společnosti. Dobrým reklamním tahem bylo rozsvícení světel na světové výstavě rádia v australské Sydney, kterou provedl radiovým signálem vyslaným z lodi Elletra kotvící v Janově. Na vzdálenosti 18 000 km vyslal signál, který pomocí relé rozsvítil osvětlovací zařízení v Sydney. Kromě toho vyslal pozdravnou řeč, která byla v Sydney jasně slyšitelná.


Marocni vysílá z kabiny své lodi Elletra.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life].

Vrcholem jeho úspěchů bylo otevření vysílače Vatikán 12. února 1931, která zprostředkovávala papežova slova do celého světa. Za své dílo byl poctěn řadou ocenění. V roce 1929 získal od italského krále titul markýz, dědičný i pro mužské potomky. O rok později byl jmenován předsedou italské Akademie věd.

20. července 1937 Guglielmo Marconi zemřel na infarkt. Na jeho počest se týž den odmlčely všechny vysílače světa na dvě minuty. Po smrti se mu přišel poklonit i Mussolini, který mu tak společně s králem, vládou, fašistickou stranou i obyčejnými lidmi vzdali hold. Pohřben je v Bologni v mauzoleu vybudovaném na louce vily v Pontecchiu, kde strávil své mládí.


Guglielmo Marconi se svou manželkou a dcerou Elettrou Elanou v den jejích osmých narozenin 20. července 1937.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life].

Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] AUGUSTA, P. Guglielmo Marchese Marconi. 3POL, prosinec 2004.

[2] KUPKA, Z. Sté výročí narození Guglielma Marconiho. Matematika a fyzika ve škole, duben 1974, roč. 4, č. 8, s. 627–628.

[3] SOLARI, L. Marconi, vynálezce a člověk. Praha: Orbis, 1942.

[4] TŮMA, J. Guglielmo Marconi. Přemožitelé času 8.

[5] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.