Klasifikace oblačnosti

Pro oblaky se nejčastěji uvádí latinské názvy, ale zřídka se používají i české. Veškerou oblačnost rozdělujeme podle Mezinárodního atlasu oblaků na základních 10 druhů. Historie atlasu spadá do roku 1803, kdy Luke Howard odvodil základní názvy oblaků. Atlas byl nedávno aktualizován o dvanáct jevů. Přibyl např. válcový oblak (volutus), vlnovitý oblak (asperatus), útvar způsobený lesními požáry (flammagenitus), oblak vzniklý lidskou činností (homogenitus) apod. Nově je součástí atlasu i jev jako duha, sněžný vír, kroupy apod. Oblaky můžeme dělit podle různých kritérií. Nejdůležitějším kritériem je rozdělení oblaků podle tvaru (morfologie) a nadmořské výšky, ve které se nacházejí.

Patro oblaků	Latinsky	Zkratka	Česky
Vysoké oblaky	cirrus	Ci	řasa
	cirrocumulus	Cc	řasová kupa
	cirrostratus	Cs	řasová sloha
Střední oblaky	altocumulus	Ac	vysoká kupa
Nízké oblaky	stratocumulus	Sc	slohová kupa
Nízké oblaky	stratus	St	sloha
Oblaky zasahující do více pater	altostratus	As	vysoká sloha
	nimbostratus	Ns	dešťová sloha
	cumulus	Cu	kupa
	cumulonimbus	Cb	dešťová kupa (bouřkový oblak)

Vrstvy atmosféry mají rozdílné umístění v tropech nebo v polárních šířkách. Proto podle některých dělení se oblak typu Altostratus zařazuje do vrstvy středních oblaků.

Výšky vrstev atmosféry v různých zeměpisných šířkách
Název patra	Výška v oblasti
Název patra	polární	mírné	tropické
vysoké	od 3 do 8 km	od 5 do 13 km	od 6 do 18 km
střední	od 2 do 4 km	od 2 do 7 km	od 2 do 8 km
nízké	od země do 2 km	od země do 2 km	od země do 2 km

Podle složení dělíme oblaky na vodní, smíšené a ledové. Ve vodním oblaku se vyskytuje pouze tekuté skupenství vody, ve smíšeném voda i s tuhými částicemi ledu, jehliček, krup atd., v ledovém oblaku jsou pouze částečky pevného skupenství. Ve výškách kolem 8 – 10 km tvoří oblaka led, ve výškách 3 – 8 km led a voda a pod 3 km voda. Splýváním kapiček nebo narůstáním krystalů ledu někdy dosáhnou takové velikosti, že z oblaku vypadnou jako déšť nebo kroupy.