Meteorologie je věda o zemské atmosféře. Zkoumá rozmanité fyzikální a chemické děje a jevy v atmosféře. Mezi hlavní meteorologické disciplíny patří dynamická, synoptická a fyzická meteorologie. Meteorologie se dále zabývá měřícími přístroji, radioaktivitou atmosféry, hydrometeorologií, klimatologií a aplikacemi v zemědělství, lékařství, letectví, námořnictví apod.

Základními meteorologickými prvky jsou tlak, teplota, vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, sluneční svit, oblačnost, výpar vody na povrchu Země a srážky. Tyto prvky pak ovlivňují řadu dalších atmosférických jevů a dějů, jako např. elektrické jevy, znečištění ovzduší, ozónovou vrstvu, změnu klimatu apod.

Pojem meteorologie poprvé použil Platon v Rozhovorech o věcech ve vzduchu, tělesech nebeských a jiných jevech přírodních a Aristoteles v nauce o ovzduší s názvem Meteórologika. První každodenní zápisy o počasí vedl od roku 1337 do roku 1344 William Merle z Oxfordu. Neúplné zápisky pochází z první Columbovy plavby do Ameriky z roku 1492. Další meteorologické zápisy pochází od Tycha Brahe nebo Johannese Keplera z Prahy. Novodobá meteorologie se začala rozvíjet až koncem 15. století, tedy v době velkých zámořských objevů. Experimentální meteorologie se začala rozvíjet až o 200 let později, tedy až v době, kdy byly vynalezeny potřebné přístroje – tlakoměr, teploměr apod. Z meteorologie se stala věda především díky Galileo Galileimu a jeho prvním přístrojům – termoskopu, srážkoměru, vlhkoměru a tlakoměru; Evangelistu Torricellimu, Blaisovi Pascalovi, René Descartesovi, Robertu Boylovi a dalším. Na začátku druhé poloviny 17. století se florentské teploměry dostaly do dalších evropských měst, například do Bologne, Parmy, Milána, Varšavy a Paříže (do míst, kde byly jezuitské koleje) a postupně tak vznikla první teploměrná síť. V roce 1652 byla z podnětu Ferdinanda II. zahájena pravidelná měření ve Florencii a v Pise, a to už nejen teploty, ale i tlaku vzduchu, směru větru a oblačnosti. Za první meteorologickou pozorovatelnu je považováno Toskánsko od roku 1652. Koncem 17. století dala italská Accademia del Cimento popud k tomu, aby přístroje používané k meteorologickým měřením byly srovnatelné a vyrobené podle daných pravidel. Tím byla založena první síť meteorologických pozorovatelen. Zakladatelem pravidelného pozorování a měření počasí v pražském Klementinu od roku 1775 je Josef Stepling.


Pomník s Amorkem od Františka Platzera z roku 1780, který nechala postavit Marie Terezie na památku matematika Josepha Steplinga.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Autor textu

Autor textu: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.