K prvním obětem radioaktivního záření patřilo několik zaměstnanců z tajných laboratoří v Oak Ridge a v Los Alamos, pracujících na separaci uranu a plutonia pro první atomové bomby. U prvních experimentálních nebo demonstračních reaktorů pro mírové využití jaderné energie se po armádních zkušenostech s nebezpečím radiačního ozáření začaly obsluhy, zejména údržbáři a záchranáři, chránit přetlakovými ochrannými kombinézami. Zavedla se osobní dozimetrie. Uranové články byly opatřeny hermetickým povlakem a aktivní zóny reaktorů byly opatřeny tzv. reflektory, odrážejícími unikající neutrony, a uzavřeny kombinovanými plášti a štíty z olova a betonu. Původně ruční řízení vytahováním regulačních tyčí bylo svěřeno automatice a k rychlému zastavení reakce byly vyčleněny oddělené tyče havarijní ochrany, vstřelované nebo volným pádem rychle zasahující do aktivní zóny.
První větší havárie postihly roku 1952 a 1958 experimentální těžkovodní reaktory NRX a NRU v kanadském vývojovém středisku v Chalk River. Nedostatečná regulační technika měla při obou nehodách spolu s chybou operátorů za následek popraskání povlaku několika uranových článků, což vedlo k zamoření aktivní zóny štěpnými produkty. Nikdo nezahynul, avšak ruční dekontaminace zplodin trvala desítky měsíců. O její náročnosti svědčí např. údaj o spotřebě 50 tisíc párů rukavic a 20 tisíc respirátorů pro údržbáře.
První obětí vývoje výzkumných reaktorů se stal jugoslávský fyzik, jeden z osmi, kteří 15. října 1958 v rozporu s předpisy vstoupili po odpojení varovného systému průlezem betonového pláště k nádobě odstaveného těžkovodního reaktoru ve Vinci u Bělehradu. Vinou vedoucího směny (napuštěním těžké vody) došlo k jeho nekontrolovanému spuštění. Vzhledem k odpojeným radiometrům se jeho nenulový výkon prozradil až po chvíli vůní ozónu z neutrony rozkládaného vzduchu v šachtě. Při úprku úzkým průlezem dostali postižení dávku od 2 do 10 sievertů. Speciálním letounem byli okamžitě dopraveni do pařížského ústavu Service d'Hygiéne Atomique, kde je prof. Jammet unikátní operací - transplantací kostní dřeně – až na jednoho během roku uzdravil.
Jádro reaktoru SL–1 přesouvané z National Reactor Testing Station v Idaho po havárii.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: US Atomic Energy Commission. Public domain.
Těžká havárie postihla v americké laboratoři v Idaho Falls vyvíjený prototyp kompaktního varného reaktoru SL–1, určeného k pohonu jaderných ponorek. 2. ledna 1961 tři pracovníci noční směny vyměňovali nad víkem tlakové nádoby regulační tyče. Reaktor s výkonem 3 MW byl řadu týdnů odstaven. Při zvednutí deváté tyče havarijní ochrany nad povolených 10 cm došlo k nečekanému startu reakce a výkon bleskově vzrostl. Chladicí okruhy byly mimo provoz, palivové články popraskaly a vodík vzniklý žárem ve styku s hliníkovými povlaky explodoval. Celý objekt musel být hermeticky obezděn a teprve po dvou měsících mohly dálkově řízené manipulátory zahájit rozbíjení spečených palivových článků, které byly 700 m dlouhým, vodou zaplněným kanálem přetahovány pod hladinou do speciální "horké komory". Tam byly během dalšího roku postupně rozřezány na gramové proužky, ukládané do hermetických kontejnerů k "pohřbení".
Aby byla veřejnost pravdivě a srozumitelně informována a nenalétla na zavádějící a zkreslující hodnocení sdělovacích prostředků, prosadila MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii se sídlem ve Vídni) v roce 1991 mezinárodní stupnici INES (The International Nuclear Event Scale), která osmi stupni hodnotí mimořádné události dnes už nejen v jaderných elektrárnách, ale i ve výzkumných reaktorech, v úložištích vyhořelého paliva a jaderných odpadů, včetně jejich transportu.
INES dělí nehodové události na nehody (stupně 1, 2, 3), neohrožující okolí elektrárny nevyžadující žádná mimořádná opatření a na havárie (stupně 4, 5, 6, 7), vyžadující v důsledku většího úniku radioaktivity do okolí opatření, obsažená v přijatých havarijních plánech. Každá účastnická země je povinná v přesně stanoveném termínu informovat koordinační centrum MAAE o každé nehodě a havárii. Absolutní většina hlášených událostí je pod stupněm 3. V následující tabulce jsou některé události a jejich příčiny.
Datum |
Místo |
INES |
Příčina |
---|---|---|---|
12. prosince 1952 |
Chalk River, Kanada |
– |
viz předchozí text |
29. září 1957 |
přepracovatelský závod Majak, SSSR |
6 |
V závodě došlo k rozsáhlému úniku radioaktivních materiálů do okolí, zejména do řeky Teča po havárii vznikla v důsledku tepelné destrukce zásobníku vysoceradioaktivního materiálu. |
7. až 11. října 1957 |
Windscale |
5 |
Při zahřívání reaktoru se porouchal snímač teploty a palivové články začaly hořet, po zapnutí ventilátoru se palivové články prudce rozhořely, teplota přesáhla 1000 °C. Teprve čtvrtý den se podařilo zaplavením reaktoru požár uhasit. Z elektrárny uniklo do okolí množství radioaktivních látek, obyvatelé v okolí elektrárny dostali dávku přesahující desetinásobně celoživotní povolené maximum. Podle oficiálních odhadů zemřelo asi 300 lidí. |
23. května 1958 |
Chalk River, Kanada |
– |
viz předchozí text |
17. října 1969 |
Saint Laurent, Francie |
4 |
|
22. února 1977 |
Jaslovské Československo |
4 |
viz další článek |
1979 |
Three Miles Island |
5 |
viz další článek |
8. března 1981 |
Tsuruga, Japonsko |
– |
Přetékala nádrž s vyhořelým palivem a radioaktivitou zamořená voda odtékala odpadním kanálem do mořského zálivu Wakasa. |
25. ledna 1982 |
Ginna Rock, USA |
– |
Při odstavování reaktoru praskla náhle trubka v parogenerátoru a unikla radioaktivitou zamořená pára do ovzduší. |
11. července 1983 |
Philippsburg, Německo |
– |
Přestali těsnit články s palivem, uvolněná radioaktivita pronikla spolu s párou mimo chladicí okruh a vyšla ven větracím komínem. Filtry na zachycení radioaktivního jódu selhaly a radioaktivní látky pronikly do okolí. Množství uniklého jódu překročilo povolené hodnoty. |
9. prosince 1986 |
Surrey 2 |
– |
Roztrhlo se potrubí s horkou voda a pára, uniklo 130 000 l radioaktivní vody a páry, která zasáhla osm dělníků, čtyři z nich na následky popálenin zemřeli. |
26. dubna 1986 |
Černobyl, SSSR |
7 |
viz další článek |
12. dubna 2011 |
Fukušima, Japonsko |
7 |
Elektrárnu zasáhla vlna tsunami. |