Ostrov Three Mile Island leží uprostřed řeky Susquehanna přibližně 16 km od Harrisburgu, hlavního města státu Pennsylvánie v USA. Na ostrově stojí jaderná elektrárna se dvěma tlakovodními reaktory o výkonu 1000 MW. Na druhém bloku došlo v roce 1979 k největší havárii, jaká se dosud západní jaderné energetice přihodila.
V období nehody byl druhý blok elektrárny v provozu méně než tři měsíce. I během takto krátké doby zde došlo k několika závadám. Ale provozovatel elektrárny, společnost MetEd, spěchal – tím, že spustil reaktor již 30. prosince 1978, ušetřil na daních 100 milionů dolarů.
Havárie začala poměrně nevinně ve středu 28. března 1979 ve 4:00 ráno. V tu chvíli vypovědělo službu čerpadlo dodávající vodu do jednoho parogenerátoru. O čtyři sekundy později se rozběhla rezervní čerpadla, ale vodu nedodávala, protože opraváři z předchozí směny zapomněli otevřít ručně ovládané šoupátko. Havarijní automatika proto odstavila oba turbogenerátory a vstřelila do reaktoru tyče havarijní ochrany. Teplota v aktivní zóně začala výrazně narůstat, a proto automatika zapnula doplňující čerpadla primárního okruhu, otevřel se přetlakový pojistný ventil, aby snížil narůstající tlak v potrubí, a poté se reaktor zastavil. Ani jedna z těchto událostí nebyla neobvyklá, došlo k nim již několikrát. Tentokrát se však situace vyvíjela jinak. Pojistný ventil se zablokoval v otevřené poloze. Tlak v potrubí proto stále klesal, zatímco nádrž, do které ústil, brzy přetekla. Radioaktivní voda zaplavila prostor kolem reaktoru.
V té chvíli již zněly na řídícím pultě poplašné signály. Obsluha reaktoru věděla, že nastal problém, ale neznala jeho příčinu – kontrolka ukazovala, že se pojistný ventil normálně zavřel. Současně selhala náhradní čerpadla, která měla začít chladit reaktor. Byla totiž mimo provoz kvůli v té době probíhající údržbě. Indikátory toho, že čerpadla nefungují, byly náhodou zakryty pohozenými papíry, takže ani tohoto varovného signálu si obsluha nevšimla. Na problém se přišlo až za dvě hodiny.
Elektrárna v roce 1979.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Tlak chladicí vody v reaktoru rychle klesal a nastávaly problémy. Reaktor, i když byl již zastaven, totiž ještě stále setrvačností vyráběl asi 6 % tepelného výkonu, který bylo potřeba odvádět a reaktor chladit. Naštěstí se spustila havarijní čerpadla, která do reaktoru začala pumpovat hektolitry chladicí vody. Opět však zasáhl člověk: pracovníci obsluhy špatně pochopili situaci a jedno z havarijních čerpadel ručně zastavili. Během několika minut začala voda v reaktoru vřít. Teplota prudce stoupala a začaly praskat palivové tyče. Aniž si to operátoři reaktoru uvědomovali, reaktor se začínal tavit. V reaktorové nádobě se navíc začaly tvořit vodíkové bubliny, hrozil výbuch.
V 7 hodin byl vyhlášen vyjímečný stav a byli informané místní úřady a federální vláda. Postupně v prostorách okolo reaktoru začala stoupat radioaktivita. Po 14 hodině havarijní systém zapnul ochlazující sprchování reaktoru. Vodíkové bubliny znemožnily přístup chladiva do aktívní zóny reaktoru. Kritický stav byl odvrácen snížením tlaku vypuštěním radioaktivních plynů do ovzduší.
V okruhu 50 km od elektrárny bylo ovakuováno 63 000 obyvatel, dobrovolně odešlo dalších 144 000 lidí. Během týdne po havárii pociťovalo mnoho lidí příznaky ozáření – silná kovová příchuť v ústech, záněty pokožky, pálení a slzení očí, nevolnost, zvracení a průjmy. Někdy potíže vyústily v nevyléčitelné záněty nebo ve zvýšení počtu bílých krvinek. Nikdo nepřišel o život, nikdo nebyl zraněn ani postižen vyšší dávkou radiace. Ovšem panika, kterou vyvolali televizní reportéři obléhající brány elektrárny, vyděsila celé Spojené státy. Případ „Harrisburg“ měl obrovský negativní dopad na jaderný program USA. Likvidace nehody trvala dvanáct let a vyžádala si desetkrát vyšší náklady než stavba původního bloku.
