helénský filozof a fyzik
Anaxagoras.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Eduard Lebiedzki, 1888. Public domain.
Jako všichni starořečtí materialisté uznával hmotnou substanci. Z přesvědčení, že svět je věčný, vyvodil (stejně jako Empedokles), že elementy, kterými je tvořený, jsou neměnné. Vznik a zánik je jen spojováním a rozdělováním obrovského množství věčných a různých hmotných částic, která nazýval semena (homoiomereiai), tj. stejné dílky, z kterých se skládá celý vesmír. Znal princip spojitosti, vysvětloval: „V malém není nejmenšího, nýbrž je vždy ještě menší. … Avšak ve velkém je vždy ještě něco, co je větší.“
Cíl života viděl v pozorování a ve svobodě. Mimo jiné také tvrdil, že nebeská tělesa jsou stejné povahy jako Země a že mohou být obývána lidmi jako my. Anaxagoras správně vysvětlil měsíční fáze a zatmění. Za výrok „Slunce je pouze rozžhaveným valounem" byl v Athénách odsouzený za bezbožnost. Pak emigroval do Malé Asie a zbytek života tam trávil v kruhu svých žáků. Dožil se třiasedmdesáti let.
Použité zdroje
[1] COLERUS, E. Od Pythagory k Hilbertovi. Dějiny matematiky pro všechny. Přeložil J. Rey. 1. české vydání. Praha: Družstevní práce, 1941.
[2] HLADÍK, J. Společenské vědy v kostce pro SŠ. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. ISBN 80–7200–044–6.
[3] KRAUS, I. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. Starověk a středověk. 1. vydání. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006. ISBN 80–01–03472–0.
