Bernard Bolzano

„Pokrok přinášejí ti, kdo se odvažují stále měnit vše, co není v pořádku.“

Bernard Bolzano se narodil v Praze v Platvířské ulici na Starém Městě (dnes Mariánské náměstí čp. 101). Za krátkou dobu se přestěhoval s rodinou do Celetné ulice čp. 590. Jeho táta Bernard byl původem Ital, ale od mládí žil v Praze. Vybudoval si zde obchod s uměleckými a starožitnými předměty. 

Bernard Bolzano.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Ani Bernardova máma nebyla původem Češka, protože se její rodina přestěhovala do Prahy z Rakouska. Bernard měl 11 sourozenců, ale jen čtyři se dožili dospělosti. Bernard Bolzano považoval Čechy za svou vlast, miloval Prahu a v mládí psal o Praze latinské básničky.

První vzdělání

Bernard od mala trpěl tuberkulózou, proto nechodil do školy a učil se doma s domácím učitelem. Od osmi let navštěvoval školu u Týnského chrámu. V roce 1791 vstoupil na pětitřídní gymnázium, které v roce 1796 absolvoval s výborným prospěchem, i když nikdy nebyl premiantem. Po gymnáziu absolvoval tříletou filozofickou přípravku pražské Karlo–Ferdinandovy univerzity, kde studoval matematiku u Stanislava Vydry.

Jeho první kroky při studiu matematiky a logiky se neobešly bez začátečnických potíží, a tak musel hledat pomoc u svých spolužáků. Vtipné je, že jeden z největších logiků a matematiků devatenáctého století potřeboval doučování matematiky a logiky. Nejčastěji chodil za spolužákem, který se stal později hostinským. Po roční pauze, kdy se rozhodoval o svém dalším působení, začal studovat teologii. Celý rok nezahálel, pilně se věnoval filozofii, a matematiku studoval u Františka Gerstnera.

Profesorem náboženských věd

Ani potom si Bernard nebyl volbou povolání jistý. Proto se na přelomu let 1804 a 1805 přihlásil do konkurzu na uvolněné místo profesora matematiky po Stanislavu Vydrovi a na nově zřízený post profesora náboženských věd. Přesto, že obě zkoušky udělal s nejlepším prospěchem, bylo místo profesora matematiky poskytnuto Josefu Ladislavovi Janderovi. To rozhodlo o dalším Bolzanově osudu. Stal se profesorem náboženství na Karlo-Ferdinandově univerzitě.

Po jmenování byl promován, přijal kněžská svěcení a začal přednášet. Přednášky z náboženství zpočátku u studentů nebyly moc populární, ale časem si je studenti oblíbili. Ale už v prvním roce přišlo na Bolzana udání. Díky tomu byl jeho post profesora jen provizorní a musel přednášet podle oficiální učebnice, ne podle svých vlastních osnov. Nevzdal se ale svých vlastních komentářů. Za své osvícenecké názory a způsob výuky náboženství byl rozhodnutím Františka I. z 24. prosince 1819 propuštěn z pozice profesora náboženských věd.

V roce 1820 odešel Bolzano do ústraní a věnoval se vědecké práci. Jeho skromná penze tři sta zlatých ročně mu nestačila k zajištění základních životních potřeb, a proto musel ještě dávat soukromé hodiny. Bolzano žil velmi skromně až asketicky, peníze na nákup knih dostával od svých přátel a příznivců. Mimo to mu pomoc dobrých přátel a jejich péče o jeho zdraví pomohly překonat bídu a nemoci, které ho často vážně ohrožovaly na životě.

U rodiny Hoffmannových

V roce 1823 se Bolzano seznámil s rodinou Hoffmannovou a každé léto trávil na jejich venkovské usedlosti v Těchobuzi. Anna Hoffmannová o Bolzana velmi trpělivě pečovala. Když se tam roku 1830 Hoffmanovi natrvalo přestěhovali, odstěhoval se tam i Bolzano. V klidu tu pracoval na církevně–polických spisech a především na významném díle moderní logiky Vědosloví Dr. Bolzana. Pokus o zevrubný a většinou nový výklad logiky se stálým zřetelem k jejím dosavadním zpracovatelům. Vydáno několika jeho přáteli, které vydal za pomoci svého žáka Michala J. Fesla.

V roce 1840 Anna Hoffmannová vážně onemocněla, rodina a s nimi i Bolzano se odstěhovali zpět do Prahy, kde paní Hoffmannová zemřela. To byla pro Bolzana těžká rána. Proto se přestěhoval ke svému bratrovi do Celetné ulice.

Pamětní cedule na domě v Celetné ulici z roku 1981.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Matěj Baťha 2007. Under Creative Commons.

Své práce psal Bolzano německy, ale celý život prožil v Čechách a už za svého života se stal pro české obrozence, symbolem bojovníka za sociální a národnostní spravedlnost. Pracoval v Královské české společnosti nauk jako sekretář matematického oddělení. Soustředil sice kolem sebe desítky studentů, ale nepodařilo se mu vychovat pokračovatele ve svém díle. Hrabě Lev Thun daroval Bolzanovi velkou částku, za kterou vybudoval rozsáhlou knihovnu o 2437 svazcích. Po své smrti ji odkázal hraběti Thunovi.

Bolzano byl velký matematik

Bolzanova prvotina Betrachtungen über einige Gegenstände der Elementargeometrie (Úvahy nad některými předměty elementární geometrie) z roku 1804 se týkala problému rovnoběžek. Ve svých dalších matamatických pracech z let 1810 až 1817 a 1833 až 1848 zpřesňoval (dříve než Augustin–Louis Cauchy) definice důležitých pojmů z teorie reálných čísel (např. infimum množiny) a z teorie funkcí (spojitost, limita, konvergence posloupností aj.). Pojem funkce definoval jako zobrazení. Bolzanovo jméno je spojeno především s matematickou analýzou – Bolzano–Weierstrassova věta, Bolzanova funkce, Bolzano–Cauchyova podmínka konvergence řad apod.

Většina jeho matematických prací po roce 1820 zůstala v rukopisech a vydána byla až ve 20. století. Výjimkou je spis Paradoxien des Unendlichen (Paradox nekonečna), který ovlivnil tvůrce teorie množin německé matematiky George Cantora a Richarda Dedekinda. Poprvé tu byl definován pojem nekonečné množiny a množství. Kniha vyšla až v roce 1851, tedy po Bolzanově smrti. O její vydání se zasloužil František Příhonský.

Počátkem prosince 1848 Bolzano nastydl a týden před Vánocemi zemřel v domě svého bratra na ochrnutí plic. Je pochován na hřbitově v Olšanech.

Hrob Bernarda Bolzana na pražských Olšanských hřbitovech.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Použité zdroje

[1] BERKA, K. Bernard Bolzano. 1. vydání. Praha: Horizont, 1931.

[2] BOLZANO, B. Vlastní životopis. Praha: Odeon, 1981. ISSN 01–009–81.

[3] ČERNÝ, J. Bernard Bolzano. Přemožitelé času 8.

[4] FOLTA, J. Život a vědecké snahy Bernarda Bolzana. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, říjen 1981, roč. 12, č. 2, s. 85–95. ISSN 1210–1761.

[5] KRAUS, I. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2004. ISBN 80–200–1196–X.

[6] LOUŽIL, J. Bernard Bolzano. 1. vydání. Praha: Melantrich, 1978. ISSN 32–033–78.

[7] MAKOVSKÝ, J. Konkurz 1804: Bolzano a matematika v Českých zemích koncem 18. století. Dějiny věd a techniky, roč. 2019, č. 4, s. 167-209. E4961.

[8] VESELÝ, F. Život Bernarda Bolzana a jeho matematicko–přírodovědecké práce. Pokroky, matematiky fyziky & astronomie, roč. 2/1957, č. 1 a 2, s. 119–127, 234 – 243. CS–ISSN 0032–2423.

[9]  VLACH, M. – KEMENNY, V. – ŠIMÁNKOVÁ, I. – VEVERKA, L. Cesty nesmrtelných. Putování po osudech a hrobech slavných českých matematiků, fyziků a astronomů. Edice popularizace MarfyzPress, 2016. ISBN 978-80-7378-312-9.

[10] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.