francouzský matematik
Augustin Louis Cauchy se narodil v rodině právníka a vysokého úředníka předrevoluční doby. Narodil se pár dní po pádu Bastily, a proto se rodina musela přestěhovat na venkov do vesnice Arcueil. Žili tu v neustálém strachu, že budou poznáni, v bídě a trpěli nemocemi. Výchovy malého Augustina se ujal otec a již brzy rozpoznal synovo matematické nadání. V roce 1790 odešel jeho otec zpět do Paříže a na radu Pierra Laplace a Josepha Lagrange začal Augustin v roce 1805 studovat na pařížské École Polytechnique. Po dvou letech studia pokračoval ještě v tříletém studiu v École des pontes et Chaussées (Vysoká škola silničního stavitelství). Po ukončení studia působil krátkou dobu v Napoleonově armádě jako vojenský inženýr. V letech 1810 až 1813 se podílel na opevnění cherbourského přístavu. Pro svůj zdravotní stav odešel zpět do Paříže, kde se věnoval jen matematice. V roce 1816 byl Gaspard Monge ze své pozice v pařížské Academii des Sciences propuštěn a Cauchy nastoupil na jeho místo. V témže roce byl jmenován profesorem na École Polytechnique. Právě výuka ho přiměla k nové formulaci některých přístupů v matematické analýze.
Augustin Louis Cauchy.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
První Cauchyho práce se týkala pravidelných těles. Od dob Pythagora jich bylo známo pět: čtyřstěn, krychle, osmistěn, dvanáctistěn a dvacetistěn. Cauchy zobecnil metodu konstrukce dalších nekonvexních pravidelných mnohostěnů. V roce 1821 vydal učebnici Cours d´analyse, kde nezávisle na Bernardu Bolzanovi (i když několik let po něm) vypracoval základy matematické analýzy a zpřesnil pojmy limita, spojitost, derivace, integrál, konvergence, grupa, determinant apod.
Augustin Louis Couchy: Cours d´analyse
Cauchy začal moderní pojetí teorie reálných funkcí, rozpracoval teorii funkcí komplexní proměnné a nové metody řešení diferenciálních rovnic. Jeho jméno je spojeno s Bolzanovo–Cauchyovou podmínkou, Cauchyovou reziduovou větou, Cauchy–Riemannovými diferenciálními rovnicemi nebo Cauchyho integrální větou. Jeho práce zasáhla i fyziku. Zabýval se problematikou napětí a deformace v teorii pružnosti, matematickou statistikou, společně s Claudie Navierem a Siméonem Poissonem vypracoval teorii disperze světla. Po revoluci v roce 1830 emigroval společně s královským dvorem do Švýcarska a pak do Itálie. Působil jako vychovatel prince Louise Philippa, získal titul barona, učil na univerzitě v Turínu, dostal se i do Prahy k Bernardu Bolzanovi. Do Paříže se vrátil v roce 1838 se zákazem učit, působil v Úřadu pro míry a váhy a od roku 1848 až do své smrti byl opět profesorem teoretické astronomie v Collége de France. Pro nesouhlas s volbou císaře Napoleona II. musel tento úřad opustil a odešel do soukromí v Sceaux u Paříže, kde 23. května 1857 zemřel.
Zdroj: commons.wikimedia.org; Public domain.
Použité zdroje
[1] BALADA, F. Před sto lety zemřel Augustin Louis Cauchy. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1957, roč. 2, č. 5, s. 605-608. ISSN 0032-2423.
[2] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.
[3] TESAŘÍK, B. A. L. Cauchy – spolutvůrce „vyšší“ matematiky. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2013, roč. 22, č. 3, s. 235–236. ISSN 1210–1761.
[4] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[5] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.
