francouzský matematik
Augustin Louis Cauchy.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1790 odešel jeho táta zpět do Paříže a na radu Pierra Laplace a Josepha Lagrange začal Augustin v roce 1805 studovat na pařížské École Polytechnique. Po dvou letech studia pokračoval ještě v tříletém studiu v École des pontes et Chaussées (Vysoká škola silničního stavitelství).
Po ukončení studia pracoval po krátkou dobu v Napoleonově armádě jako vojenský inženýr. V letech 1810 až 1813 se podílel na opevnění cherbourského přístavu. Pro svůj zdravotní stav odešel zpět do Paříže, kde se věnoval jen matematice.
Cauchy matematikem
V roce 1816 Cauchy nastoupil na uvolněné místo v pařížské Academii des Sciences po Gaspardu Mongeovi. Ve stejném roce byl jmenován profesorem na École Polytechnique a právě výuka ho donutila vytvořit některé nové přístupy v matematické analýze. Jeho první práce se ale týkala jiného tématu. Od dob Pythagora jich bylo známo pět: čtyřstěn, krychle, osmistěn, dvanáctistěn a dvacetistěn. Cauchy zobecnil metodu konstrukce dalších nekonvexních pravidelných mnohostěnů. V roce 1821 vydal učebnici Cours d´analyse, kde nezávisle na Bernardu Bolzanovi (i když několik let po něm) vypracoval základy matematické analýzy a zpřesnil pojmy limita, spojitost, derivace, integrál, konvergence, grupa, determinant apod.
Augustin Louis Couchy: Cours d´analyse
Cauchy začal moderní pojetí teorie reálných funkcí, rozpracoval teorii funkcí komplexní proměnné a nové metody řešení diferenciálních rovnic. Jeho jméno je spojeno s Bolzanovo–Cauchyovou podmínkou, Cauchyovou reziduovou větou, Cauchy–Riemannovými diferenciálními rovnicemi nebo Cauchyho integrální větou. Jeho práce zasáhla i fyziku.
Zabýval se problematikou napětí a deformace v teorii pružnosti, matematickou statistikou, společně s Claudie Navierem a Siméonem Poissonem vypracoval teorii disperze světla. Po revoluci v roce 1830 emigroval společně s královským dvorem do Švýcarska a pak do Itálie.
Cauchy vychovatelem
V srpnu 1833 Cauchy odešel z Turína do Prahy a stal se učitelem třináctiletého vévody z Bordeaux Henri d'Artois, exilového korunního prince a vnuka Karla X. Cauchy už jako učitel působil na École Polytechnique, ale nikdy nebyl skvělým, dokonce ani dobrým učitelem. Vždycky předpokládal, že jeho studenti jsou na podobné úrovni jako on a tomu přizpůsobil jak obsah tak i rychlost přednášek.
A v tom byl velký problém. Mladý vévoda neměl velký talent pro matematiku a přírodní vědy, takže nemohl nikdy stačit Cauchyho tempu výuky. Vévodovo utrpení trvalo až do jeho 18. narozenin. Za těch pět let se Cauchymu podařilo u vévody vypěstovat celoživotní odpor k matematice. Jediné, co z těchto pěti let vzešlo dobrého, bylo Cauchyho povýšení na barona. A na tom si Cauchy po celý zbytek života hodně zakládal.
Do Paříže se vrátil v roce 1838 se zákazem učit, působil v Úřadu pro míry a váhy a od roku 1848 až do své smrti byl opět profesorem teoretické astronomie v Collége de France. Pro nesouhlas s volbou císaře Napoleona II. musel tento úřad opustil a odešel do soukromí v Sceaux u Paříže, kde 23. května 1857 zemřel.
Zdroj: commons.wikimedia.org; Public domain.
Použité zdroje
[1] BALADA, F. Před sto lety zemřel Augustin Louis Cauchy. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1957, roč. 2, č. 5, s. 605-608. ISSN 0032-2423.
[2] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.
[3] TESAŘÍK, B. A. L. Cauchy – spolutvůrce „vyšší“ matematiky. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2013, roč. 22, č. 3, s. 235–236. ISSN 1210–1761.
[4] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[5] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.
