německý chemik a fyzik
Robert Wilhelm Bunsen se narodil v univerzitním městečku Göttingen. Jeho táta byl profesorem jazyků. Robert v Göttingen vystudoval chemii a v devatenácti letech se po získání doktorátu vydal za zkušenostmi do Evropy. Navštívil německou továrnu na parní stroje, v Paříži se nejvíc zajímal o lékárny a navštívil některé přednášky na École Polytechnique. Po návratu z cest vyučoval na univerzitách v Kasselu a Marburgu. Při pokusech s výbušnou kapalinou kokodylem přišel o oko, když mu do něj vlétl střep.
Robert Wilhelm Bunsen.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: C. H. Jeens. Public domain.
V roce 1851 se Robert Bunsen při pobytu ve Vratislavi setkal s Gustavem Kirchhoffem, který s ním o rok později přišel do Heidelbergu. Společně začali studovat spektrální analýzu. Nejprve Bunsen a Kirchhoff přidávali do plamene různé látky a pozorovali, jak plamen mění barvu. Ke svým pokusům potřebovali plamen s vysokou teplotou, ale sám o sobě nesvítivý, čistý. Bunsen dostal velmi jednoduchý nápad – plyn před hořením smíchal se vzduchem. Později takový hořák získal po Bunsenovi jméno (Bunsenův hořák).
Bunsen s Kirchhoffem si všimli, že černé čáry ve slunečním spektru jsou identické s emisními čarami známých plynů. A to byl první krok k vytvoření spektrální analýzy jako metody k zjišťování složení látek. Roku 1860 objevili cesium; k tomuto objevu museli zpracovat 44 t dürcheimské solanky, v níž se prvek nacházel. Stejným postupem objevili i rubidium.
Kirchhoff (vlevo) a Bunsen).
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Bunsen sám objevil způsob, jak určit neznámou hustotu plynu za určitého tlaku, je–li známá hustota plynu srovnávacího. Pokoušel se zdokonalit galvanické články, obměnil drahou platinu v článku Williama Grova za levnou uhlíkovou tyčinku.
Použité zdroje
[1] JÁCHIM, F. Robert Wilhelm Bunsen (1811 – 1899). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, únor 2011, roč. 20, č. 6, s. 383–384. ISSN 1210–1761.
[2] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
