ruský matematik
„Neexistuje ani jedna oblast matematiky, a to ať je jakkoli abstraktní, která by se jednou nedala aplikovat na jevy reálného světa.“
Nikolaj Ivanovič Lobačevskij se narodil v Nižnij Novgorodu v rodině zeměměřiče. Třem bratrům otec brzy zemřel, přesto jim matka umožnila vzdělání na gymnáziu v Kazani. Prostřední z nich, Nikolaj, byl velmi bystrý student a už v patnácti letech studoval na kazaňské univerzitě. Za projevy bezbožnosti ho chtěl univerzitní senát poslat na nucenou vojenskou službu, ale na přímluvu Josepha Littrowa mu byl trest odpuštěn. Univerzitu dokončil v devatenácti letech a po pěti letech se stal univerzitním profesorem, ve dvaceti osmi děkanem fakulty a v roce 1827 rektorem univerzity, kterým byl dvacet let. Brzy carské intriky vyhnaly z kazaňské univerzity zahraniční profesory a Lobačevskij musel veškeré přenášky z matematiky a fyziky vést sám. V roce 1823 připravil k tisku učebnici Geometrija, kde odmítl uznat dosavadní důkazy Euklidova postulátu o rovnoběžkách. V následujících letech rozvíjel základy geometrie s axiomem, že bodem neležícím na přímce lze vést v rovině aspoň dvě přímky, které danou přímku neprotínají.
24. února 1826 měl přednášku s názvem Stručný výklad základů geometrie s přesným důkazem věty o rovnoběžkách. Výtah z ní byl uveřejněn v ročníku 1829/30 Kazaňského věstníku. Myšlenka neeukleidovské geometrie se setkala s nepochopením a zesměšňováním. V následujících letech vydal ještě několik brožurek psaných rusky, německy a francouzky; poslední diktoval už úplně slepý. Lobačevského neeukleidovská geometrie získala uznání společně s pracemi Jánose Bolyaie až na konci 60. let devatenáctého století.
Použité zdroje
[1] ČERNÝ, A. N. I. Lobačevskij. Orbis: Praha, 1946.
[2] ŘEZÁČ, T. Nikolaj Ivanovič Lobačevskij. Přemožitelé času 6.
[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[4] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.