francouzský astronom
Messierovy začátky v astronomii
Když bylo Charlesovi 14 let pozoroval velkou kometu; o čtyři roky později pozoroval prstencové zatmění Slunce. Díky těmto událostem se začal zajímat o astronomii.
V roce 1751 odešel Messier do Paříže ucházet se o místo asistenta astronoma Josepha Delislea. Ten ho přijal, pomalu ho začal seznamovat se základy astronomie a vysvětlil mu, jak je důležité vést záznamy o pozorování. Proto dostal za úkol zkopírovat mapu Číny. I když ho to úplně nebavilo, tak práci dokončil a pomalu začínal pokukovat po Delisleových dalekohledech. V roce 1754 Messier získal Messier řádné zaměstnání jako skladový úředník námořnictva.
Komety
Na začátku 18. století předpověděl Edmond Halley na rok 1758 návrat komety. Proto Messier jako řada dalších pozorovatelů v průběhu roku 1757 prohledával oblohu. Kometa se neobjevila. Alexis Clairaut výpočet dráhy komety zpřesnil tím, že započítal vliv velkých planet a návrat posunul až na rok 1759. Přesnou polohu se snažil vypočítat i Messierův zaměstnavatel Nicolase Delisle. Jeho výpočty nebyly správné, proto Messier nemohl kometu najít.
I tak netrávil hodiny u dalekohledu zbytečně, protože od 15. srpna do 2. listopadu 1758 pozoroval jinou kometu a ještě mlhavý objekt v souhvězdí Býka (později v jeho katalogu označený jako M1), který ho inspiroval ke vzniku budoucího katalogu.
Messier pomalu začal pochybovat o správnosti Delisleových výpočtů. Kometu objevil Johann Palitzsch v noci z 25. na 26. prosince 1758. Messier ji nezávisle na výpočtech Delislea objevil o čtyři týdny později. Delisle odmítl jeho objev publikovat a čekal až do 1. dubna. I přes toto zklamání se komety staly Messierovou životní láskou. V následující tabulce je přehled Messierových komet.
Původní objevy |
Nezávislé spoluobjevy |
||
---|---|---|---|
1759 |
II Messier |
1758 |
De La Nux |
1763 |
Messier |
1759 |
I Halley |
1764 |
Messier |
1759 |
III „Velká kometa“ |
1766 |
I Messier |
1766 |
II Helfenzrieder |
1769 |
Messier |
1770 |
II „Velká kometa“ |
1770 |
I Lexell |
1779 |
Bode |
1771 |
Messier |
1801 |
Pons |
1773 |
Messier |
|
|
1780 |
I Messier |
|
|
1785 |
I Messier–Méchain |
|
|
1788 |
I Messier |
|
|
1793 |
I Messier |
|
|
1798 |
I Messier |
|
|
Messierův katalog
Messierovo jméno je ale hlavně spojeno s katalogem mlhovin. Samotného Messiera při hledání komet často mátly mlhavé obláčky, které vypadaly stejně jako komety. Proto se rozhodl všechny podobné objekty sepsat do katalogu, aby ho i další hledače kometu už nepletly.
K sestavení katalogu použil údaje svých kolegů: třeba Edmonda Halleye, Johannese Hevelia a dalších. V roce 1764 obsahoval katalog 40 objektů. V roce 1774 se Messier seznámil s Pierrem Méchainem a společně katalog rozšířili na 103 objektů. Na jejich práci navázal William Herschel, který katalog doplnil na tisíc objektů. Messierův katalog se používá dodnes.
V roce 1765 byl Delisle penzionován, a tak Messier doufal, že dostane jeho místo astronoma francouzského námořnictva, ale musel si jiště pár let počkat. V těchto letech si dopisoval s předními astronomy své doby, byl členem Royal Society, Académie des Sciences, Pruské akademie. Na podzim roku 1770 se oženil s Marií Francoise de Vermauchampt, bohužel po roce a půl zemřela při porodu syna.
Důsledky Velké francouzské revoluce se nevyhly ani Messierovi. Přišel o svoji mzdu i penzi a Lalande mu musel dokonce půjčovat olej do lampy. Od Napoleona se dočkal vyznamenání. Velkou kometu z roku 1769 ve svých memoárech připsal Napoleonovi, protože to byl rok jeho narození. V prvních letech 19. století se mu zhoršoval zrak, proto už jeho pozorování nebyla tak kvalitní. V roce 1815 ho ranila mrtvice a částečně ochrnul. Charles Messier zemřel v Paříži 12. dubna 1817.
Hrob Charlese Messiera.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.
Použité zdroje
[1] NAJSER, P. Charles Messier. Katalog mlhovin a hvězdokup. Astropis, 2005, č. 1, s. 6–11. ISSN 1211–0485.
[2] NAJSER, P. Charles Messier. Lovec komet a mlhovin. Astropis, 2004, č. 4, s. 12–15. ISSN 1211–0485.