Leonardo da Vinci

„Není hoden života, pro koho nemá život cenu.“
„Špatný žák, který nepřevyšuje svého mistra.“
„Chval přítele veřejně a kárej ho mezi čtyřma očima.“
„Žádný člověk není takový hlupák, aby nedošel úspěchu alespoň v jedné věci, je–li v ní vytrvalý.“

Leonardo se narodil venkovské dívce Catarině. Jeho táta byl florentský notář Piere da Vinci a s Catarinou nežil. Catarina se později vdala za jakéhosi pasáka krav. Leonardo vyrůstal jednak v rodině vznešeného táty ve Florencii a jednak u svého dědečka Antonia, venkovského vinaře v obci Vinci. Leonardo už jako dítě i puberťák rád hrál na hudební nástroje, kreslil i tvořil sochy. A protože mu to šlo opravdu dobře, tak ho jeho táta v patnácti letech poslal do umělecké dílny Florenťana Andrea del Verrocchia, žáka legendárního Donatella. 

Leonardo da Vinci.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Pavel Trnka. Under Creative Commons.

Leonardovi umělecké začátky

Mistr Verrocci byl velmi vzdělaný muž, byl malířem, sochařem, zlatníkem, mědirytcem, kovotepcem i hudebníkem. Po příchodu do mistrovy dílny se tu Leonardo setkal s jeho nejstarším žákem Andreou Botticellim. V této době navštěvoval dům přírodovědce Paola del Pozzo Toscanelliho a mistra Benedetta, kde se začal učit mechanice.

V roce 1472 Leonarda přijali do cechu florentských umělců, ale přesto pokračoval v práci u Verrochia. Od 21 let maloval samostatně obrazy na plátno i fresky na zdech. Pracoval však pomalu, protože si pořizoval mnoho studijních kreseb, zkoušel nové techniky, brzy se naučil techniku olejomalby, která do Florencie přišla z Holandska. V roce 1476 si pořídil vlastní dílnu.

Studie rukou.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Leonardo da Vinci. Public domain.

Leonardo vojenským inženýrem

Ve třiceti letech získal místo vojenského inženýra u milánského vévody Ludovica Sforzy. Bylo to v době, kdy vytvořil Poslední večeři páně a model Jezdecké sochy, vedl několik stavebních prací. Navrhoval ulice, kanály, pevnosti a mimo jiné i dvoupodlažní centrum města. Horní patro bylo určeno pro pěší a dolní podzemní patro pro povozy a dopravu.

V době, kdy sloužil u milánského vévody, zpracoval desítky návrhů jak na zdokonalení používané vojenské techniky, tak na zbraně. V roce 1499 bylo Miláno dobito Francouzi, a proto da Vinci z města odjel. Pobýval na různých místech a nakreslil svůj nejznámější obraz Mona Lisa. V roce 1506 se do Milána vrátil. Zaměstnal ho francouzský král Ludvík XII. V roce 1513 byli Francouzi vyhnáni a da Vinci vstoupil do služeb papežova syna Cesara Borgia jako vrchní inspektor pevností. V roce 1516 přijal pozvání krále Františka I. (nástupce Ludvíka XII.), aby žil ve Francii. Král mu daroval penzi a zámeček v Cloux nedaleko Amboise. Po lehké mrtvici ochrnul a po druhém záchvatu zemřel v 69 letech. V hodině smrti s ním byl prý i samotný krátl František I. Vypráví se, že Leonardo byl velmi krásný, silný, obratný a vtipný.

Autoportrét.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Leonardo da Vinci. Public domain.

Leonardo technik a matematik

Leonardo da Vinci spolupracoval s matematikem Lucou Paciolim, který koncem 15. století vydal encyklopedii aritmetiky a geometrie nebo psal o zlatém řezu. Leonardo má ve svých poznámkách spoustu úvah o významu matematiky pro zkoumání přírody a pro umění. Leonardo je autorem Traktátu o malířství, v němž doporučuje všem malířům studovat geometrickou perspektivu, kterou tu vysvětluje.

Poslední večeře páně.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Leonardo da Vinci. Public domain.

I když je Leonardo daleko víc známý jako malíř, za svého života se spíš označoval za inženýra a konstruktéra. Zanechal po sobě spoustu náčrtků a poznámek, které v roce 1504 sám sepsal do seznamu, kde uvádí 64 traktátů. Nic tiskem neuveřejňoval (znal princip knihtisku a sám vymyslel několik vylepšení), ale pravděpodobně část přednášel na Akademii umění (a věd), kterou založil a řídil. Traduje se, že za svůj život mohl popsat 30 tisíc stran poznámek a náčrtků. Některé se ztratily, jiné okousaly myši a ty které zbyly jsou psány zprava doleva zrcadlově (Leonardo byl levák) a navíc tuhou, která časem bledne.

Leonardo fyzikem

Leonardo vysvětlil volný pád jako zrychlený pohyb, svit Měsíce jako odlesk slunečního světla od Země, podrobněji prozkoumal páku a jiné jednoduché stroje, dospěl k pojmu moment sil, rozlišoval mezi třením smykovým a valivým, mezi prací a silou, zvuk považoval za vlnění podobně jako vodní hladinu, pozoroval kapilární jevy, chtěl využít menší hustoty teplého vzduchu a zkonstruovat balon. Díky experimentům, zkušenostem a praxi vyvodil základní zákon hydrostatiky (Pascalův zákon). Blaise Pascal se ho dozvěděl od Leonarda díky G. B. Benedettimu a Martinu Mersennovi.

Helikoptéra.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Leonardo da Vinci. Public domain.

Zkoumáním letu ptáků dospěl k vysvětlení, že let je způsoben tlakem vzduchu na spodní plochu křídla. Zkoumal proto stavbu a anatomii létacích orgánů, dynamickou úlohu těžiště pro pohyb ve vzduchu, odpor vzduchu a jeho proudění. Podle netopýřího křídla se snažil zkonstruovat mechanické křídlo, které by do pohybu uváděl člověk.

Samostříl na kolech.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Leonardo da Vinci. Public domain.

Mimo jiné navrhl: automobil a nejrůznější jeho součástky (kliková hřídel, převody, pružina apod.), parní motor skládající se z turbíny poháněné parou a doplněnou o cylindr a píst, helikoptéru, kluzák, padák, ornithopteru s pohyblivými křídly, tank ze dřeva a obrněné vozidlo. V roce 1495 nakreslil schéma zdymadlových vrat s malými otvory, kterými měla proudit voda mezi komorami. O dva roky později dohlížel na stavbu stejného zdymadla na jednom z milánských kanálů.

Použité zdroje

[1] FOLTA, J. Leonardo da Vinci – učenec. Československý časopis pro fyziku, 2003, č. 5, svazek 53, s. 336–340. ISSN 0009–0700.

[2] JÁCHIM, F. Leonardo da Vinci – vědec, technik nebo umělec. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2002, roč. 11, č. 6, s. 378–379. ISSN 1210–1761.

[3] JÍLEK, F. Muž z Vinci. 1. vydání. Praha: Československý spisovatel, 1982. ISBN 22–144–82.

[4] KRAUS, I. Leonardo da Vinci – umělec, inženýr a vědec. Československý časopis pro fyziku, 2009, č. 6, svazek 59, s. 384–388. ISSN 0009–0700.

[5] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.

[6] MURÁNYI – KOVÁCS, E. Florentský čaroděj. Přeložil L. Hradský. 1. vydání. SNDK: Praha, 1967. ISBN 304–22–8,7–5.

[7] ŘEŠÁTKO, M. Leonardo da Vinci. Fyzika ve škole, květen 1969, roč. 7, č. 9. s. 507.

[8] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.